Family Mikaelson

29.kapitola

               Pohled Klause

Nechtěl jsem být na Elis hnusný ale tohle spěchalo. Hned jak nás pustila dovnitř jsme běželi prohledat Eleny pokoj, který jsme poznali podle vůně. Modlil jsem se aby Elis neodešla pryč, přeci jen si nás nepamatuje a mi se chovali teď takhle. Eleny pokoj byl prázdný, jenom na posteli ležel papírek. Šel jsem k němu a nahlas ho přečetl.

Hra začíná.
                                 Xoxo Mikael

Ten jeho podpis nesnáším, vlastně ho nesnáším celého.

"On má Elenu." zašeptala Rebeka a tak tak udržovala slzy.

"Najdeme ji, uvidíš, teď kde je Elis?" zeptal se Finn, no jo, pan starostlivý.

"Dole." odpověděl jsem.

"Ne není, poslouchej, je tam ticho." trval na svém Finn.

Zaposlouchal jsem se a uslyšel mňoukat kočku ale Elis jsem neslyšel. Rozběhl jsem se dolů a prohledal celý přízemí. Nebyla tu.

"Musíme ji najít, co když Elena byla jen zástěrka, chtěl aby jsme se zabavili jí zatím co on si ji mohl klidně odnést." přemýšlel nahlas Elijah. Musel jsem s ní souhlasit.

"Moment, Elisina vůně, musí být blízko." řekla Beka a nadechla se. Všichni jsme to zopakovali a já ucítil jahodový šampón, dětskou voňavku a fialky, typická vůně Elis.

Vydali jsme se za vůni a do ticha křičeli její jméno. Po chvilce jsme se ztratili i my a její vůni jsme už taky necítili.

"Jdeme domů, tady nic nenajdeme."ozve se Kol a jde stejným směrem jako jsme přišli.

♦

Už 2 hodiny bloudíme po lese do kterého jsme se dostaly. Nikdy bych nevěřil, že se můžou ztratit i upíři, asi jsem se zmýlil, my jsme se ztratili.

"Bolí mě nohy, dál už nejdu." stěžovala si Rebeka jako malá holka a sedla si na velký kámen který byl kousek.

Kol si sedl vedle ní na zem a Finn z druhé strany. I já jsem byl unavený a tak jsem si sedl vedle Kola.

Elijah na nás koukal jak ne exoty.