Family Mikaelson

20.kapitola

            Pohled Rebeky

Když se mí bratři už hodinu nevraceli půjčila jsem Eleně moje oblečení aby jsme mohli jít ven. Začala jsem ji mít docela ráda, je vtipná, milá a hodná. Myslím, že jsme kamarádky.

"Kam půjdeme?" zeptala jsem se ji, jelikož to tu neznám.

"Nevím, provedu tě tu." usmála se.

Procházeli jsme kolem parků, domů, školy a dalších budov. Celou tu dobu jsme si povídali. Je s ní zábava. Má jednoho bratra, rodiče jsou mrtví a vychovává je jejich teta. Má 2 nejlepší kamarádky, tu čarodějku a ještě upírku, to je ta, jak nám řekla, že je tady Elena.

"S Caroline se teď už moc nebavím. Je jiná, furt je s Bonnie a mě ignoruje a Bonnie někdy taky. Dneska ale byla hodná, pomohla s Elis, to bylo ale jenom výjimečně." řekla smutně.

"Víš co? Půjdeme už domů, třeba se už vrátili." navrhla jsem a my se vydali k našemu domu.

♣

V obýváku jsme našli Nika a Elis. Ležela na gauči a ani se nehnula. Když ji spatřila Elena málem se sesypala k zemi ale stačila jsem ji zachytit.  Dovedla jsem ji k jednomu křeslu a posadila ji tam. 

"Jak je na tom?" zeptala se roztřeseně Elena. Nik se na ni podíval.

"Já nevím, nejsem doktor, ale doufám, že se probere." zašeptal nakonec a pohled odvrátil.

Nemohla jsem se dívat na zničenou Elenu, smutného Nika a na mou malou sestru. Sedla jsem si na zem vedle Eleny, která byla v křesle, a začala brečet. Strašně jsem se o Elis bála, teď už jsem chápala matku, když se na nás vždycky zlobila, když jsme Elis tahali po lese. Teď jsem se cítila stejně, stejně bezmocně. Pocit, že pro ni nemůžu nic udělat, mě zabíjel. Nik se zvedl a řekl, že jde do pokoje. Chápala jsem jo, musel být hodně unavený a i upíři musí nabrat sílu. Než jsem stihla jít na místo kde byl Nik tak už tam byla Elena.

Chytla Elis za ruku a opřela si hlavu o kraj gauče. Seděli jsme takhle hodinu, pak přišli i ostatní bratři.  Každý si sedl blízko Elis a všichni jsme čekali až se probudí. 

To ticho, které tu vládlo bylo depresivní. "Půjčíte mi někdo prosím mobil? Musím zavolat tetě a Jeremymu aby se nebáli." zašeptala a dřív než jsem ji stihla podat svůj telefon tak mě předběhl Nik, který se tu ukázal ani nevím kdy.

Elena zavolala své tetě a vysvětlila ji, že dneska a nejspíš zítra bude spát u mě.

"Děkuji." zašeptala pak a vrátila Nikovi mobil. Zdá se, že se ho už tak moc nebojí jako na začátku. Myslím, že si na nás začala pomalu zvykat, jedno je ale jasné. Nedovolím Nikovi aby ji zabil.