Family Mikaelson

51.kapitola

          Pohled Klause

"Kole nevíš kam měli namířeno Finn s Rebekou? Ani jeden mi neberou mobil." zeptal se Elijah Kola, šel jsem kousek před nimi měl jsem v plánu se od nich odpojit, rád hledám sám.

"Ne a ani mě neberou mobil, Niku zavolej jim ty." zakřičel na mě Kol. Vyndal jsem mobil a našel si číslo Eleny. Chtěl jsem prvně zavolat ji a pak Rebece. Začalo to zvonit a já se prudce zastavil až do mě Kol narazil.

"Co blbneš?" zeptal se a chtěl mě obejít ale zastavil jsem ho rukou.

"Pššš, poslouchejte." řekl jsem, byly jsme na kraji lesa a nikdo tu nebyl přesto tu šlo něco slyšet.

"Jde to odtud." zašeptal Elijah a šel po skryté pěšině. Čím blíž jsme se blížili k tomu zvuku, tím byl pro nás hlasitější.

"Je to Eleny mobil." vyhrkl Kol a zvedl něco ze země. Měl pravdu, byl Eleny.

"Musel ji vypadnout, znamená to, že je někde blízko nebo že tudy šli." řekl zamyšleně Elijah, bez něj bych to fakt nevěděl.

"Půjdeme kousek od sebe ale tak aby jsme se viděli a každý bude volat Rebece nebo Finnovi, pokud šli tudy a jsou někde tady tak nám mohli nechat stopu." vysvětli jsem jim a dal si Eleny mobil k sobě. Šli jsme od sebe asi 30 metrů a já volal Finnovi a doufal, že jo napadlo vyndat mobil když sem šli.

"Slyšíte to? To je Rebeky mobil." vykřikl Kol a já se pozorně zaposlouchal. Byla to Beky oblíbená písnička Katy Pery. Rozběhli jsme se za zvukem a zastavili jsme před ukrytým vchodem.

Vypl jsem Rebeky mobil a dal ho taky k sobě pak jsem to ale uslyšel.

Křik, který mě málem dostal na kolena. Byla to Elena. Kývl jsem na bratry a vběhl do vchodu jako první.  Chtěl jsem běžet za křikem ale ten za chvilku utichl tak jsem běžel za vůní krve. Doběhl jsem právě včas.

"Teď jsi na řade ty." řekl Mikael a ukázal na Rebeku. Ta byla v nějaký cele i s Finnem a lidskou dívkou.

"Ne, teď jsi na řadě ty." řekl jsem a Kol proběhl kolem mě a zabodl do Mikaela kolík, který vzal bůhví kde, a Mikael začal hořet. Elijah se postaral o jeho poskoky a já šel za Elenou.

Bože vypadala hrozně. Samá krev a spálenina mě ujistili, že je Elena upír. Jenom doufám, že né z Mikaelovi krve. Pomalu jsem vyndal oba kolíky co měla ve stehnech a dal roztrhl provaz, kterým byla přivázaná.  Když byla volná, sesypala se mi do náruče. Trochu jsem sykl, protože byla celá od sporýše, ale objal jsem ji a bolest nevnímal.

"Eleno, prosím zůstaň se mnou." šeptal jsem a slzy mi začali stékat po tváři. Ne ona nesmí umřít, prostě nesmí.

"Miluju tě Eleno." řekl jsem tiše. Nemohl jsem uvěřit, že jsem to řekl.

"Taky tě miluju." vydala ze sebe. "Budu s tebou navždy, tady." dodala tiše a namáhavě mi dala svou ruku na moje srdce. Dává mi sbohem? To ne.

"Jdeme, rychle Elena musí dostat krev." řekl jsem hlasitě a chtěl ji vzít do náruče ale přistoupila ke mě ta lidská dívka.

"Ona pomohla mě a já pomůžu jí." řekla a usmála se.

"Děkuju." zašeptal jsem a kousl ji do ruky a tu jsem pak přiložil k Eleně. Začala okamžitě pít, to znamenalo, že je živá. Když šlo na dívce poznat, že by ji další ztráta krve zabila, odtrhl jsem její ruku a dal ji napít své krve. Musí se předci uzdravit.

Eleně se pomalu začali hojit rány a já jsem si mohl oddychnout. Mikael je mrtví a Eleně už nebude hrozit tak velké nebezpečí. Vzal jsem ji do náruče, Kol vzal tu dívku a my všichni běželi domů.