Family Mikaelson

1.kapitola 👌

Přítomnost v New Yorku

pohled Kola

"Kole!!" zaječela už po desáté moje noční můra, která mě straší celou moji věčnost. Počítám, že mě ještě dlouho strašit bude, do doby než ji bude mít na krku jeden z mých povedených sourozenců.

"Ano, zlatíčko?"zeptám se do prázdna a přitom jdu po schodech nahoru do patra, kde má ta příšera pokoj. Přemýšlím co si pro mě ta potvora zase nachystala, jak ji znám bude to opět nějaká specialita. Dveře jejího pokoje byly otevřené a hračky tam létali vzduchem.

'Bože za co mě trestáš?' pomyslím si a opatrně vstoupím do pokoje. Hned mezi dveřmi mi na obličeji přistála nahatá bárbína a já se zděsil. Stojím mezi dveřmi jak solnej sloup a koukám na tu pohromu.

Všude po pokoji byli rozházené hračky, pastelky a její oblečení. Rebeka mě zabije. Měl jsem dohlédnout na to aby si Elis sbalila věci do kufru a né je poházela všude po pokoji.

Rychlí pohled na hodiny mě ujistil, že mám ještě hodinu na to, než se ostatní vrátí, a hodinu na to než to vše uklidím.

"Cos to provedla?" zhrozím se a rychle začnu všechno uklízet. "Beka mě zabije a to jen kvůli tobě. Tak mi aspoň nepřekážej." řeknu ji. Ani to s ní nehne a překáží mi ještě víc. Běhá po pokoji a vše co jsem dal do kufru vyházela ven a smála se přitom jak šílená.

"Přestaň" poručím ji ale s ní to ani nehlo. Grrrr, nejraději bych ji zlomil vaz, abych měl aspoň chvilku klid, ale zase by bonzovala Nikovi a ten by mě zabil. Elis je jeho miláček, nikdo na ni nesmí ani sáhnout.

"Stop!! Když mi pomůžeš tak ti koupím celé hračkářství ale musíš to uklidit do minuty." nabídnu ji, vím jak to na ni platí. Malé děcka jsou tak primitivní, stačí jeden slib, který ani nesplním a udělají cokoliv chci. 

Během chviličky tu bylo uklizeno. Kufry byly zabalené u zdi, oblečení co bude potřebovat bylo hezky poskládané na jedné z růžových skříněk, které si tu vydupala. Ostatní poličky zeli prázdnotou, jelikož všechny hračky a její krámy byly v kufrech. Spokojeně si čistý pokoj prohlédnu, založím si ruce na hruď a usměji se. Zase jsem vyhrál, sice nad malým děckem ale vyhrál, jak se říká, každá výhra se počítá.

"Kdy mi teda koupíš to hračkářství?" zeptá se s úsměvem a roztomile se přitom culí. Na prstíky si navléká vlasy a nervozně si poklepává levou nožkou jako pes. Dělá to tak vždycky.

"Koupím ti ho, až se vrátíme z toho zapadákova. A teď už pojď spát, je pozdě." usměji se na ni a v duchu si myslím, že žádné hračkářství nebude. Ještě ji napustím vanu plnou vody s její růžovou pěnou aby se před spaním umyla.

"Kole! Podáš mi prosím tu panenku co je na posteli." zakřičí na mě z koupelny a já slyším jak všude šplouchá voda, když dopadá na kachličky. To zase bude vodní pohroma po celé koupelně. 

Rozhlédnu se po pokoji a na její posteli uvidím velkou plastovou panenku, která má nečekaně oblečené žluté plavky s puntíky. Popadnu panenku a jdu za ní do koupelny. Jak jsem tušil, všude na zemi byla malá vrstva vody, mohla by si tu otevřít brouzdaliště. 

"Tady máš, a pohni si už je plno hodin." usměji se na ni. "A tu koupelnu si hezky vytřeš, nebo žádný hračky nebudou."

"Už jsem tu." oznámila mi Elis, když se objevila u postele. Měla na sobě své medvídkové pyžamo a bačkůrky s pandou. Vlasy měla mokré a zacuchané. Vzal jsem z jejího stolku hřeben s berušky a pomale ji vlasy začal rozčesávat. "Spleteš mi copánky?" zaškemrala s udělala ten sladký psí kukuč, který umí jen ona. 

"Tak, lehni si a spinkej, broučku." zašeptám, když je hotovo a jemně ji políbím na čelo. Pořádně ji zabalím do deky a jejího medvídka položím vedle.

Během chviličky usnula a já se ještě rozhodl stát mezi dveřmi a pozorovat jak spokojeně spí.

Nevím jak dlouho tu stojím a pozoruji ji ale najednou slyším ze zdola hluk. Paráda, sourozenci se vrátili. Nikdy jim neodpustím, že mě tu nechali s Elis a sami se byli loučit s přáteli z baru ale já nemohl a to mě mají v baru nejraději. 

Potichu sejdu dolů přímo do rozlehlé haly a to co vidím, je parádní podívaná. Všichni byli na mol, kromě Elijaha, ten se nikdy neopije ale doma zůstat nemohl. 

"Co se jim stalo?" zeptám se ho, když si Nik začne sundávat rifle a připravuje se rozdat si to se stole. 

"Sám nevím ale Nik nevěděl ani kde bydlí. Dvakrát se pokoušel vejít do cizího domu a jednou spadl do prázdného bazénů." vysvětlí mi a já tak tak chytnu vázu, kterou po mě Nik hodil. Nejspíše mu překážela na stole, když se ho snažil ojet. 

"Odneseme je do pokojů?" zeptám se pochybovačně Elijaha, nejraději bych je nechal tady za to, že mě tu nechali.

"Raději jo." přikývne a vezme do náruče Rebeku, která si uvelebila na Finnovi, o toho sem se postaral já.

Elijah začal uklízet bordel co tu stihli udělat a já jsem odtáhl Nika do pokoje. Mezi dveřmi jsem ho jako omylem pustil a on spadl na zem jako pytel brambor. Hodil jsem ho na postel a sundal jsem mu oblečení až na trenky, ty si obvykle sundává sám. Zní to celkem úchylně ale ještě úchylněji to vypadá. Pro lepší budíček, mu roztáhnu všechny závěsy aby měl dostatek slunečního světla.

Po cestě do svého pokoje, jsem potkal Elijaha u pokoje malé Elis, která stále spala. Kupodivu ji ten hluk neprobudil. Má štěstí, nevím jak bych ji vysvětlil, co to Nik dělal tomu stolu.

"Zvládl si to, máš štěstí, jinak bych prohrál 100 babek a ty bys mi je musel dál." řekl mi když jsem k němu došel ale pohled od spící Elis neodtrhl.

"Já bych ti nedal ani cent, jo a za těch 100 babek koupíš Elis hračkářství." informuji ho. "Jo a nevíš náhodou co Nik chce v tom zapadákově?"

"Věděl jsem, že to nezvládneš bez úplatků. Jo a náhodou vím co tam chce, minulí týden tady potkal jednu hezkou upírku a ta mu vyžvanila odkud je a ukázala fotku sebe a svých kamarádek a náhodou tam byla dvojnice." řekl bez emocí a zakroutil hlavou. "No nic, jdeme, zítra bude ještě sranda." rozloučil se semnou. Chvíli jsem stál ještě u dveří a dokud jsem neuslyšel zabouchnutí dveří od Elijaha, byl jsem ponořen v myšlenkách.

Další dvojnice? To toho už můj bratr nemá dost? Pokud se bude minulost opakovat, vlastnoručně mu zlomím vaz a zapíchnu do něj tu hezkou dýku, kterou jsem v sobě měl půl století.