Family Mikaelson

52.kapitola

Pohled Elis

Sedím na gauči z sousedů, cpu se čokoládovými sušenky a koukám na televizi.

"Elis? Chceš ještě něco?" zeptala se mě paní sousedka.

"Ne to je dobrý, paní Montézová." usmála jsem se a dál koukala na televizi. Dávali Sám Doma 1 a zrovna tomu Harrymu hořela hlava.

Když film skončil, vypla jsem televizi a šla na jejich zahradu. Měli tu menší dětské hřiště, pískoviště a bazén.

"Ahoj prcku." usmála jsem se na Tobbyho, to byl syn paní Montézové a bylo mu 6, jako mě.

"Ahoj Elis a neříkej mi prcku jsem větší než ty." ohradil se ale pak se usmál.

"Fajn, co budeme dělat?" zeptala jsem se ho.

"Máma někam šla a táta se vrátí až večer a Ian není doma. Můžeme si hrát tady." pokrčil rameny. Tak moc jsem mu záviděla jeho rodinu. On má mámu a normálního tátu a bráchu. Chci mít taky lidskou rodinu. Chci vyrůst, mít rodinu a zestárnout.

"Elis, povídej mi o své rodině." vyzval mě Tobby.

"Bydlím s mými sourozenci. Rebekou, Finnem, Kole, Elijahem a Nikem. Teď je u nás i Elena. My se stále stěhujeme někam jinam. Naši rodiče s námi nejsou už dlouho, táta je jiný než tvůj a máma, ta je někde pryč. Mám ráda svoji rodinu. Nechodím do školy protože jsme furt jinde a tak mě učí sestra. Mám kamarády v New York, Londýně, Helsinkách, Oslu a další jiných městech. Je to zábava cestovat. Teď mi řekni něco ty o své rodině." usmála jsem se a sedla si na houpačku.

"Můj táta je furt v práci. Máma je doma ale je furt u telefonu a volá si s kamarádkama a stará se o nehty a oblečení. A brácha, tomu je 15 a je furt venku s Tomem a domů moc nechodí. Nikdy jsem nebyl mimo město a ani nikde jinde. Jsem furt sám a to, že dnes byla máma doma a chovala se jako normální máma bylo kvůli tobě, chtěla se předvést. Přál bych si mít rodinu jako máš ty, furt cestujete po světě a já nebyl ani v centru tohoto města a to jsem se tu narodil." povzdechl si smutně Tobby. Nechci aby byl smutný.

"Někdy s námi půjdeš. Přimluvím se u Nika a ostatních." slíbila jsem mu. Jemu se rozzářili oči a objal mě.

"To by bylo super." řekl nadšeně a oči mu jenom svítili. Měla jsem dobrý pocit, že je šťastný. Hřálo mě to u srdce.

"Elis! Už jsme doma." zakřičel na mě Kol přes plot.

"Může jít Tobby se mnou?" zeptala jsem se. Kol si prohlídl Tobbyho a široce se usmál.

"Tvůj kamarád, můj kamarád. Jasně, že může." souhlasil. Chytla jsem Tobbyho za ruku a vedla ho k plotu.

Kol se nahnul a přendal ho k sobě, to stejný udělal i mě akorát si mě nechal v náruči a Tobbyho chytil za ruku.

"Běžte do tvého pokoje. Elena je hodně unavená a potřebuje klid." řekl nám u schodů a dal mě dolů.

"Elena je tady?! To je super." vykřikla jsem nadšeně.

"Teď za ní nepůjdeš, je tam Nik a Finn. Elena spí." zakroutil hlavou Kol a popostrčil nás po schodech nahoru.

"Pojď." zašeptala jsem a s mým novým kamarádem jsme šli do mého pokoje. Byla jsem celkem ráda, když jsem ho neměla na růžovou ale na světle modrou.

"Páni, je krásný." žasl Tobby, když jsem ho zavedla k sobě.