Family Mikaelson

33.kapitola

           Pohled Klause

Byla to Elis. Vystrašeně se na nás koukala a pak mě zničeho nic obejmula.

"Já si už vzpomněla." zašeptala a furt mě objímala. Jak zašeptala, že si vzpomněla tak jsem ji obejmul a stoupl si s ní. Postupně ji objali všichni a ona se podezíravě koukla na Sofii.

"Kdo je ta holka?" zeptala se hlasitě. Jo, byla to naše stará Elis.

"To je Sofie, ztratila se v lese." odpověděla ji Rebeka.

"Chci domů, Niku." pohlédla na mě. Usmál jsem se a vzal si ji na ramena.

"Jdeme domů." zavelel jsem a my se vydali na cestu.

Asi po hodině jsme se objevili za naším domem.

"Konečně doma. Jsem unavená a taky se musím umýt." vydechla Rebeka a postavila Sofii na zem.

Stejně je to divný, Sofii jsou čtyři roky,jak nám ukázala na prstech, a byla sama uprostřed lesa a navíc v noci.  Když říkala, že se ztratila, tak u toho stromu musela být celý den. Rebeka se rozběhla do domu a Sofii se ujal Finn. Celou tu dobu, co jsme byly v lese, tak jsem měl divný pocit. Elenu má Mikael a já nevím kde je, jestli je v pořádku nebo jestli je vůbec ještě naživu. 

Ne, ona je živá, nesmí zemřít.

Nevím proč ale záleží mi na ni. Jak řekla, že se ji líbím, měl jsem strašnou radost. Ten pocit byl krásný. Bylo to jako by uvnitř mě vybuchl ohňostroj. Ten pocit jsem ještě nezažil a nevím co to je. Musím se zeptat Elijaha, on to bude vědět. Uložil jsem Elis do postele a byl neskutečně rád, že jsi vzpomněla. 

Až najdeme Elenu, tak odsud odjedeme i s ní. Tohle město je zlé a brzo se tu stane něco špatného, cítím to.

"Niku? Najdeš Elenu, že jo?" zeptala se mě šeptem Elis, dřív než jsem stihl odejít.

"Jo, najdu ji to ti slibuji." usmál jsem se na ni a šel za Elijahem.

"Finn uložil tu malou do pokoje pro hosty." řekl, když jsem přišel k němu do pokoje.

"Fajn."

"Musíme rychle najít Elenu a odjet z města. Něco se tu stane." dodal.

Nejsem jediný, co si toho všiml.

"Taky to cítím, jak ale Elenu najdeme? Na ni nám nějaký kouzlo nezabere. Mikael má na svojí straně taky čarodějky. A navíc co stou Sofií? Vím, že jsem tvrdil, že si ji můžeme nechat ale další dítě tu být nemůže a navíc je to člověk." vyhrkl jsem a významně se na něj podíval.

"Máš pravdu, Sofii dáme pryč, Elenu nějak najdeme a odjedeme pryč, někam daleko od Mystic Falls." vyřešil to.

"Máš pravdu, přišel jsem ale kvůli něčemu jinému. Když Elena odvedla Elis ten den co se probudila, do jejího pokoje tak jsem slyšel jak se Elis ptá Eleny na mě. Líbím se ji a když to vyslovila, tak jsem měl divný pocit. Takový hezký, v břiše jsem cítil ohňostroj a usmíval jsem se jak debil." podíval jsem se na něj a čekal co řekne.

"Tohle má jen jediné vysvětlení, jsi zamilovaný. Do Eleny." usmál se.