Family Mikaelson

21.kapitola

            Pohled Elis

Všude kolem mě byla tma. to nebylo dobré. Cítila jsem, že mě někdo pozoruje. Sáhla jsem si na hlavu, nic tam nebylo, i moje ruce byly uzdravené. Divný.

"Haló?! Je tu někdo!?" zakřičela jsem, můj hlas se jenom odrážel a dělal ozvěnu.

Byla jsem sama ve tmě a v místě kde jsem to neznala.

"Ahoj." pozdravil mě něčí hlas a já nadskočila. Za mnou stála nějaká malá holčička. Měla hnědé vlasy a zelené oči.

"Co tu děláš? A co tu dělám já? Kde to vlastně jsme?" zeptala jsem se ji a sledovala každý její pohyb.

"Jsem Rosalie, ale říkej mi Rose, tohle místo je neutrální zóna. Sem chodí nadpřirozené bytosti, když se mají rozhodnout jestli mají žít nebo chcou umřít, ti co si vyberou žít tak se vrátí na zem a ti co chcou umřít tak jdou do Ráje." řekla mi s úsměvem. Proč se usmívá?

"Takže když tu jsem tak to znamená, že umírám?" zeptala jsem se.

"Ne, nemusíš umřít." zakroutila hlavou. "Půjdeme se projít?" zeptala se mě. Kývla jsem a spolu jsme šli k bílému světlu. Vzpomněla jsem si na Elenu, s ní jsem se taky procházela. Doufám, že je v pořádku.

"Neboj, tvá kamarádka Elena je v pohodě. Bojí se o tebe." prozradila mi Rose.

"Jak to víš?" otočila jsem se na ni. Ukázala na velkou kašnu s vodou. Na dně té kašny byla něco jako obrazovka.

Na gauči ležela dívka, kolem ní seděli různí lidé a přímo u ní seděla na zemi hnědovlasá dívka. To byla Elena, takže ti lidé okolo byly moji sourozenci, to znamená že ta dívka na gauči jsem já.

"Oni čekají až se probudíš. Potřebují tě." ozvala se Rose.

"Já vím." zašeptala jsem. "Proč tu jsi ty?" napadlo mě náhle. "Říkala jsi, že je tohle místo pro nadpřirozené bytosti."

"Jsem čarodějka. Moje máma mě chtěla zabít a tak jsem se ocitla tady. Jsem tu už dlouho. Líbí se mi tu a nechci odejít. Pověřili mě abych nováčkům vysvětlovala o co jde." odpověděla mi se smutným úsměvem.

"To je mi líto." usmál jsem se na ni a objala ji. "Kudy se dostanu zpátky na zem?" zeptala jsem se jí. Ukázala mi na modrou díru.

"Děkuji Rose." zakřičela jsem na ni v běhu, chtěla jsem se co nejdřív dostat domů.