Family Mikaelson

32.kapitola

           Pohled Elis

Utekla jsem do lesa a schovala se do jedné malé jeskyně. Slyšela jsem hlasy ale bála jsem se vylézt.

Celý les byl strašidelný a já se hodně bála. Sice jsem podle Eleny upír ale mám být i na půl člověk. Upíra zabije jen dřevo do srdce jinak nic jiného tak bych se bát přeci neměla.

Zavřela jsem oči a asi usnula.

♠

"Rebeko? Kdy přijde Nik a ostatní?" zeptala jsem se své sestry.

"Za chvilku, uvidíš."usmála se na mě a zazvonil ji mobil.

"Ano?.... Dobře...... Hned tam budeme..... Slibuji..... Fajn."říkala do telefonu, mohla jsem slyšet co říká ten na druhé straně ale nejsem šmírák.

"Elis, oblíkni se, jedeme pryč." řekla rychle a začala mi chystat teplé oblečení.

Oblékla jsem si kalhoty, triko, mikinu a bundu, boty a čepici.

Rebeka mě vzala za ruku a šla se mnou do auta. Hned jsem pochopila, že se zase stěhujeme.

♠

"Elijahu? Proč se furt stěhujeme?" zeptala jsem se.

"Protože musíme, jsou tam zlí lidi." odpověděl mi ale nemluvil pravdu.

♠

"Mám tě ráda, Niku." objala jsem ho.

"Taky tě mám rád."

♠

"Bude v pořádku?" mám strach, Kolovi něco je a nikdo neví co.

"Já nevím Elis." odpověděl mi smutně Finn.

♠

Rychle jsem otevřela oči a rychle dýchala. To byly vzpomínky. Bylo to jako bych se koukala na televizi a vžila se do jedné role.

Když jsem zavřela oči, ukázala se mi jiná vzpomínka, jezdila jsem na kole s Finnem, pak jsem se smála s Kolem, bylo toho prostě moc. Tohle všechno znamenalo jenom jediné. 

Já si vzpomněla.