Family Mikaelson

62.kapitola

        Pohled Nika

Elena ztratila vědomí. Co se to sakra děje? Vzal jsem ji do náruče a položil do Lusiiny postele.

"Co se stalo?" zeptal se Elijah.

"Já nevím, najednou zakřičela a spadla na zem. Nevím co jí je." vykřikl jsem. My snad nikdy nebudeme mít klid. "Kurva." zakřičel jsem a prohrábl si rukou vlasy. Snad bude v pořádku. Sedl jsem si vedle Eleny na postel a chytil ji za ruku.

"Pojďte, jdeme pryč, musí být sami." zašeptal Elijah.

"Tati, co s maminkou." řekla Lusi. A dolezla ke mě.

"To nám pak vysvětlíš." řekla Beka a všichni odešli.

"Já nevím, Lusi, nevím co je s maminkou." zašeptal jsem a vzal si ji na klín. Je to zlatíčko, jsem rád, že jsem dovolil Eleně aby jsme si ji nechali. Mám ji rád, obě mám rád.

"Maminka umze?" zeptala se mě. Tím mě úplně zaskočila. Jak ji to napadlo.

"Ne Elis, maminka neumře, je jenom unavená, necháme ji odpočívat jo, půjdeme se napapat." řekl jsem, políbil jsem ještě Elenu na tvář a odešel.

Šel jsem do obýváku, kde všichni byly, krom Kola, kde sakra je?

"Co je se sestrou?" vyhrkl její bratr, Jeremy myslím že, a postavil se.

"Spí, je unavená." odpověděl jsem prostě a sedl si do mého křesla. Lusi jsem si dal na klín a pohupoval s ní.

"Elena ji ovlivnila aby si myslela, že jsme její rodiče. Nechtěli jsme aby se trápila, protože její rodiče už nežijí." řekl jsem po chvíli ticha a pohlédl na ně.

"Ou." vydechla Beka. "Takže si taky můžu ovlivnit dítě? Protože jestli ne, tak by to bylo nefér."

"Klidně si nějaké ovlivni, je to tvoje věc." pokrčil jsem rameny.

"Kde je starý Nik a co jsi s ním udělal." zasmál se Finn. Měl pravdu, kvůli Eleně jsem se změnil, už nejsem ten starý Nik co furt zabíjel, teď tu sedím se svou rodinou a s dítětem na klíně.

"Každý se může změnit."

"Jo, to máš pravdu." souhlasila Beka.

"Kde je vlastně Kol?" zeptal jsem se.

"Nevím, někam šel, asi do baru." pokrčil rameny Elijah.

"Když už jsme u toho oznamování, chci vám něco taky oznámit. Stěhuji se pryč, Rosalie se vrátila a chceme spolu bydlet v Africe, nebojte, budu jezdit na návštěvu." řekl Finn. To co řekl mě nijak nepřekvapilo, věděl jsem že bude chtít bydlet s Rosalie a tušil jsem, že to bude Afrika, vždycky tam chtěl.

"Takže odjedeš?" vypískal Elis, pro ni to bude těžší, je zviklá mít nás všechny pohromadě.

"Jo, prcku, ale neboj, kdykoliv mě budeš potřebovat tak přijedu, slibuji." řekl a objal ji.

"Kdy odjíždíš?" zeptala se Beka a zadržovala slzy.

"Za 2 dny." zašeptal Finn a pohlédl na zem.

"Já nechci aby jsi odjel." vykřikla Elis a utekla do pokoje.

"Nechej ji, jenom ji budeš chybět. Ona to pochopí." chytil ho za ruku Elijah, když chtěl jít za ní.

"Snad máš pravdu, no nic, jdu si zabalit, Rosalie má přijet k večeru." povzdychl si Finn a odešel do svého pokoje.

"Za chvilku budeme bydlet každý sám." řekl Elijah a šel taky pryč. Všiml jsem si pohledů Jeremyho a Beky a raději se taky s Lusi vzdálil. Snad se ti dva dají dohromady.

"Tak a jdeme papat. Na co máš chuť?" zeptal jsem se a posadil ji na její židli, kterou jsme dneska koupili s Elenou. Elena, nemůžu na ní myslet.

"Chci gumi médu." zasmála se a já jenom zakroutil hlavou.

"Toho se nenapapáš, dám ti těstoviny a pak medvídky." řekl jsem.

"Ne, pjosím, médu." zaškemrala Lusi. Bože, je tak roztomilá, nedokáži ji odolat.

"Maminka nás zabije ale stojí to za to." zasmál jsem se a do misky ji nasypal gumoví medvídky.

"Kuju." uculila se Lusi a začala si hrstky bonbonů do pusinky.

"Hlavně se neudav." zasmál jsem se.

"Niku, já mám taky hlad." ozvala se Elis a vylezla na židli.

"Tady máš těstoviny." podal jsem ji misku s těstovinami a kečupem. Ohrnula nos a odsunula to.

"Ne, já chci taky bonbóny." řekla a už se natahovala pro dózu s gumovými medvídky.

"Ne, tady máš těstoviny a ty sníš, hned." řekl jsem přísně.

"A ji to dovolíš co. Vyměnil si mě za tu malou holku." vykřikla naštvaně Elis a rozběhla se opět do svého pokoje.