Family Mikaelson

45.kapitola

           Pohled Rebeky

Už je to 5 dní co Nik 'vyhodil' Elenu. Nikdo neví proč odešla, Nik to nechce nikomu říct. Elis je na tom špatně. Elena ji chybí a, co to plácám, chybí nám všem. Nechápu proč to Nik udělal, vždyť ji miluje to ji musel ublížit?

"Né, Eleno né, prosím!" ozval se křik. To byla Elis, mívá noční můry a nikomu neřekne o čem jsou ale všichni víme, že je tam Elena.

"Ššš Elis, drahoušku to je dobré. Je to jen zlí sen." utěšovala jsem ji a po chvilce přišli i ostatní, kromě Nika ten je někde pryč, hledá Elenu.

"Ona už nepřijde, že? Něco se ji určitě stalo jiná by tu už byla. Kde je vlastně Nik? Potřebuji ho." šeptala a stěží zadržovala slzy. Chudák, strašně se trápí a já nevím jak ji pomoc, vlastně to neví nikdo. Elis s nikým nemluví, je v pokoji a buď pláče nebo kouká do zdi. Je to strašné, nejraději bych ji vymazala na Elenu vzpomínky ale nechci ji omezovat jak Nik.

"Elena je se svým bratrem, dlouho ho neviděla víš? Chce s ním být co nejdýl pak se zase vrátí k nám." usmála jsem se na ni.

"Proč ji vykládáš nesmysli? Elena se nevrátí, je pryč, pochop to! Vyhodil jsem ji protože jsem idiot a teď je někde pryč a už se k nám nevrátí!" zakřičel ode dveří Nik, který asi před chvíli přišel, a hlasitě třísknul dveřmi Elisina pokoje.

"Jdu ho zabít." řekli zároveň všichni tři bratři. Elis se zasmála ale jen slabě. Kluci někam odešli a já tu zůstala sama s Elis.

"Nik kecal, že? Elena se vrátí, ona by mě neopustila. Aspoň né bez rozloučení." řekla smutně Elis a znova se rozbrečela.

"Vrátí se a teď nebreč nebo se rozbrečím taky. Nevíš jaký to je, tě vidět v takovém stavu." zašeptala jsem a objala ji.

"Nechci aby jsi brečela. Slibuji, že už nevypustí ani slzu." řekla rychle Elis a hned přestala.

"Teď spinkej jo, neboj budu ti nablízku." řekla jsem ji a uložila ji do postele.

Peřinu jsem ji dala až k bradě a rozsvítila ji růžovou lampičku co má vedle posteli.

"Dobrou Elis." políbila jsem ji na tvář a odešla. Měla jsem zamířeno k Nikovi. Nevyřízené účty.

"Ty jeden zasranej bastarde!" zakřičela jsem na něj, když jsem vešla do jeho pokoje. U dveří jsem se zarazila protože Nik seděl na posteli a díval se na jeden obraz, který nakreslil. Byla to Elena. Když jsem se podívala na Nikův obličej pozorněji, tak jsem si všimla slz. On plakal. Nik nikdy nebrečí. On ne, všichni ho znají za hajzla a bastarda ale není takoví. 

"Ještě něco? Chci být sám." zašeptal. Zavřela jsem dveře a šla ho obejmout.

"Promiň." zašeptala jsem a přitiskla jo k sobě.

"Miluji ji." vyhrkl tiše a snažil se zamaskovat nové slzy. On ji miluje. Proto ty slzy, Elena je první dívka pro kterou Nik pláče, vážně ji musí milovat.

"Mikael řekl, že mám moc nepřátel a že po ní každý půjde. Bál jsem se o ni a nechtěl jsem aby ji někdo ublížil. Rozhodl jsem se, že se s ní rozejdu aby byla v bezpečí. Přitáhl jsem si sem nějakou holku a líbal se s ní před Elenou a ona odešla. Když se za ní zavřeli dveře pocítil jsem samotu a hned mi začala chybět. Hledal jsem ji těch pět dní ale jako by se po ní slehla zem. Bojím se, že se ji něco stalo." řekl smutně. I když si Nik hraje furt na drsňáka tak teď je jako obyčejný zamilovaný kluk, který ztratil svou dívku.

"Všechno se vyřeší. Pomůžu ti Elenu hledat, ty ji to vysvětlíš a ona se vrátí. Proti tvým nepřátelům ji ochráníme a hotovo." řekla jsem a pustila ho, celou dobu jsem ho totiž objímala.

"Máš pravdu." řekl už normálně. Utřel si slz a otočil se na mě.

"O tom, co se tu dělo ani muk." dodal a mrkl na mě. Usmála jsem se a šla k sobě. Kde jsou ti kluci?

Sama jsem doufala, že se to vyřeší. Když jsem byla už u dveří tak někdo zazvonil. To je naschvál. Rychle jsem šla ke dveřím a otevřela je. Do náruče mi vběhl mladej klučina s krásnýma zelenýma očima a kudrnatými vlasy.

"Ele... Mik... Niklau.." snažil se mi něco říct ale nešlo mu moc rozumět.