Family Mikaelson

67.kapitola

Pohled Elis

Vrátili jsem se s Nike domů a uklidili nákup. Dneska byl nejlepší den v životě, chovali jsem se jako lidi, což bylo skvělí. Přála jsem si aby to nikdy neskončilo, protože jsem věděla, že až přijde domů Lusi tak bude Nik zase s ní. Mohla bych se ji zbavit ale pak bych ublížila Eleně což nechci.

Nik pozval k nám domů nějakou čarodějku aby zjistila co je Eleně, tak snad bude v pořádku.

"Niku, jdu do pokoje." oznámila jsem mu a odběhla k sobě.

Na posteli jsem nechala ležet ty šaty, které mi byly už malé. Nedávno mi byly ještě akorát a teď s do nich pomalu nevlezu, což je divné jelikož se nemohly srazit v pračce a já nemohla vyrůst, když už nerostu přes 2000let.

Šaty jsem uklidila a lehla si na postel, ze zdola jsem uslyšela hlasy. Beka asi přišla domů. Mohla bych si chvilku hrát s Lusi, abych si ji oblíbila. Kdybych byla s Lusi v pohodě tak by si se mnou Nik hrát taky. Jo to je nápad.

Vyběhla jsem z pokoje a šla k Bece.

"Kde je Lusi?" zeptala jsem se. "Chci si s ní hrát."

"Lusi spinká, je u sebe v pokoji, Elenu jsem dali k Nikovi, už je tu ta čarodějka." řekla mi Beca a vzala si mě do náruče.

"Zdá se mi to, nebo jsi vyrostla." zasmála se, to mi teď říká každý,něco na tom bude. Možná bych ji to měla říct, mohla by mi pomoct.

"Beko? Já něčeho jsem si všimla,. Víš jak mám ty princeznovské šaty? Jsou mi malé. Nik mi dával odpoledne krev a vůbec mi nechutnala, byla hnusná a já se raději napila džusu a teď mi poslední dobou každý říká, že jsem vyrostla. A taky mám delší vlasy a včera jsem se nudila a tak jsem si zkoušela oblečení a hrála si na modelku a našla jsem plno věcí, které mi nejsou. Co se to děje?" zeptala jsem se ji a objala ji.

"Já nevím Elis, určitě to nic nebude." usmála se a pohladila mě po vlasech.

"Jo asi máš pravdu, půjdu za Lusi, snad bude v už vzhůru." řekla jsem a šla k ní do pokoje. Měla ho o trochu hezčí než já, ale to mi nevadilo, byla mimino.

Byla už vzhůru a seděla na posteli mezi polštáři.

"Ahoj Lusi, jsem Elis." řekla jsem a ona se začala smát.

"Ajoj Jis." pozdravila mě, ani neumí pořádně mluvit, nechápu co na ni vidí.

"Chceš si se mnou hrát?" zeptala jsem se.

"Jo, ci." nadšeně zatleskala a já ji vzala do náruče, byla celkem tešká. "Páni, kolik vážíš?" zasmála jsem se.

Postavila jsem ji a ona si sedla na zem. To jako neumí chodit? Kolik ji je? 2?

"Ne, stůj, umíš chodit?" zeptala jsem se ji.

"Jo, umjím." zašišlala a já ji pomohla stoupnout.

"Dobře, budeme si hrát na školu, chceš?" navrhla jsem a ona kývla, chytla jsem ji za malou ručičku a vedla ji ke stolku, posadila se a já ji začala učit různé barvy a zvířátka. Byla to zábava.

"To je pštros." ukázala jsem na obrázek.

"Post." řekla Lusi a smála se. Nejdřív ji musím naučit asi mluvit.

"Dobře, opakuj po mě jo. A, b, ..." opakovala po mě všechny písmenka a já se u toho pořádně nasmála.

"Ne Lusi, je to L jako letadlo." smála jsem se, furt říkala j.

"Le-ta-dlo." vyhláskovala dobře a já nadšeně zatleskala.

"Šikula, vidíš, že to jde." hodně jsem si ji oblíbila, je to zlatíčko, jak jsem ji mohla nenávidět.

"Tady jste, pojďte, chci vám něco říct." přišel do pokoje Nik, chvilku zíral na to, že mě vidí u Lusi ale po chvilce to zamaskoval .

"Pojď, prcku, jdeme." chytla jsem Lusi za ruku a vedla ji opatrně po schodech dolů.

"Co jsi nám chtěl oznámit?" zeptal se Finn, stál tam i stou jeho přítelkyní Rose.

"Prvně já." řekla jsem nahlas. "Omlouvám se jak jsem se chovala, a taky se omlouvám tobě Rose, musíš být fajn, když tě má Finn rád." usmála jsem se.

"Omluva přijata a teď ty, Niku, už jsi zjistil, co je Eleně?" řekl Finn a usmál se na mě.

"Škoda, že tu není Kol, měl by to taky vědět." začal Nik, "No nic, tak mu to řekneme později. Ta čarodějka zjistila co ji je. Ona, sice je to divné ale je to pravda. Elena je těhotná." vydechl Nik.