Podle mě

40. Dnešní den

Už je to rok co jsem začala psát tuhle povídku a o několik dní později jsem jí začala vydávat i tady na wattpadu. K tomu je dnešní díl pěkně zakulacený a tahle povídka vypadá, že má úspěch. Z čeho jsem hrozně ráda. A nezapomeňte, že se mě můžete na cokoliv ptát na mém asku ( /bluejo ) v komentářích, nebo tady ve zprávách. Klidně mě i opravujte a kritizujte :D, protože to mi pomáhá se zlepšovat. :)

Už druhý týden jsem si musela zvykat na ranní vstávání do školy. První školní den a tento měli něco společného. Před školu přijel opět Robin a hodlal nás doprovodit. Snažil se se mnou domluvit na nějaké schůzce. Samozřejmě jsem nesouhlasila. V půli cesty se beze slova odjel. Chvilku jsme s Emmou prostě mlčeli a pak řekla. „Možná bys s ním někam jít měla.“ Pokračovala

„Nedá ti pokoj, vsadím se, že zítra před tou školou bude stát znovu.“

O tom jsem pochybovala. Ale Emma vidí do lidí. Klidně by mohla být psycholog.

Jak řekla tak se stalo. Několik dní za mnou jezdil a něco povídal. Po týdnu se Emma rozhodla, vzít to do vlastních rukou. Robin seděl před školou na svém kole, hleděl na mě a usmíval se. Emma se na mě jenom podívala a odešla beze mě. Což znamenalo, že si s ním mám jít/jet promluvit. Bez jediného pohledu na něj jsem šla svojí cestou a slyšela za sebou jak šlape na šlapátka. Dneska nic neříkal. Prostě za mnou jel. Skousla jsem rty a otočila jsem se. „Tak kam pudem.“ Rozzářil se mu obličej.

„Takže si za dva dny půjdeme sednout do koktejlovýho baru.“ 
„No vidíš, ani to nebolelo.“ Uklidňovala mě Emma po telefonu.

Dneska jsem moc neměla náladu jít do skejtparku a tak jsem si četla a kolem mě pobíhal Felix.

Hodiny ubíhaly a kolem mě se tvořila tma. Když bylo šest hodin sbalila jsem si věci a šla do posilky. Hned po posilce jsem se byla podívat na cvičení jógy a zvažovala, že bych do ní začala chodit. V půlce hodiny mě lektorka přizvala ať s nimi cvičím taky. A tak jsem se zapsala. V metru jsem zavolala Em a vyprávěla ji, co jsem dělala. Přemlouvala jsem ji, ať se mnou začne cvičit jógu. Bude o tom prý přemýšlet. V půlce cesty domů jsem vystoupila a šla se podívat do města. Koupila jsem si vysoké skinny džíny a tmavě červenou kabelku. Doma se mi chtělo hrozně spát a tak jsem se napůl oka podívala na věci do školy a šla spát o půl desáté.

První věc co mě napadla, když jsem vstala byla -Zítra mám schůzku s Robinem-. Dost jsem se bála jak to bude probíhat a promýšlela všechny varianty.

Zajímalo mě jestli je i on nervozní a jestli si nějak připravuje řeč. Jak se mám tvářit? Mám mu odpovídat pravdivě? Čím víc jsem měla na sebe otázek, tím větší jsem měla strach. A tak jsem toho radši nechala.

Nejdu do školy, je mi blbě.

 Dostala jsem zprávu od Emmy. A tak jsem si vyběhla do pokoje pro knížku abych měla cestou do školy a ve škole co dělat.