Podle mě

20. Píšu si deník

Tyhle fofry nesnáším, ale naštěstí mám za sebou základku a známky psaný na přijímačky. Na střední, aspoň na té naší se líní lidi snaží jen o dvě věci, mít klidně i čtyřku, hlavně nepropadnout a přesto si zapamatovat všechno jakýmkoliv způsobem k maturitě. Naštěstí to mě čeká až za 2 roky. Právě čtu knihu o psychologii a objevila jsem tolik věcí. Hlavně jsem díky té knížce zjistila o čem se lidi o 100 metrů ode mě baví. Nevím jestli se baví o hranolkách s kečupem nebo o počasí, pokud to nekřičí přes celou místnost, ale pokud se baví o mě, o někom spojeným se mnou a o někom kdo je se mnou. Asi nejpitomější příznak je, že si něco řeknou, zasmějou se a otočí se na mě. Přistihla jsem se jak to někdy dělám taky, jde o to otočit se aspoň o dvacet sekund později. Jsem v půlce té knížky. Taky mi teď Emma hodně věcí nerozumí, protože je myslím jinak než ona. Ta knížka mi příjde vážně zajímavá a chci si koupit i jí hodně podobnou, nebo nějakou zaměřenou na problémy, nad kterými normálně mávneme rukou.

Co se týká toho focení o prázdninách, volal mi nějakej chlápek, že mám přijít na rychlé focení, pro podklad. Jsem docela nervozní, ale těším se. Víc se ale těším na ty prázdniny, zabere mi to dost času, ale jsem ráda, protože jsem se stresovala co budu dělat. Víte co mi hrozně vadí? Jak pořád používám slovo SEM, začalo mi to vadit ve chvíli, kdy si toho všimla i učitelka. Je to asi dost vedlejší. Co se týká půlky prázdnin, těším se až někoho nového potkám. Ať budou chtít nebo ne, budu se s nima bavit. Hledám si i brigádu, abych si tam mohla něco koupit. V Anglii jsem byla jednou jako malá a vůbec si to nepamatuju.

Co se týká mě a Roba, je to prostě super kluk. Naučil mě pískat na stéblo trávy. Brní mě z toho rty, ale je to hrozná sradna. Emma je teď trochu smutná, zaplavená čokoládou, zmrzlinou a dívá se jenom na seriál „Jak jsem poznal vaši matku". Důvodem je, že se rozešla s Owenem, řekl jí, že nemá čas. Owen nemá čas neboli nemá už zájem, má totiž času tolik, že by si z něj mohl postavit dům. Hrozně se mi ulevilo, když jsem si začala psát tenhle deník, asi mi to moc dlouho nevydrží, ale je tak uvolňující, se všech těch informací zbavit. Možná ho časem spálim, až mi budou připadat trapné, že se na ně nemůžu ani povídat. Felix se naučil úžasnou věc. Čůrat všem do postele. Táta mu u kamaráda nechal udělat takový domeček. Trochu do kopce si vyleze do opravdu velké klece a tam si může klidně i čůrat. Na pohřeb babičky jedeme tuhle sobotu. Mrzí mě, že jsme za ní náhodou nepřijeli dřív než o prázdninách, byla vážně nejlepší babička na světě.