Podle mě

30. Skoro v Londýně

Zbývalo pět dní do odjezdu do Londána.

Seděla jsem na posteli a byla obklopená jídlem, které Emma přinesla na „rozveselovací dívčí noc"

„Tak a co sníme teď." Rozhlížela se po posteli.

„Do mě už nic nenacpeš, jsem jako vycpaná pinata."

Zabrněl mi telefon.

„Řekni Emmo, dá se nějak zablokovat číslo?"

„Robin?"

„Už zase."

„Hele dej mi ten mobil, dneska budeme jenom jíst a koukat se na..... Na nějakou hroznou blbost."

„Tak něco pusť."

Felix chodil po posteli a ke všemu čmuchal. Takže jsem se nakonec na film dívala jen já. Emma ho dlachnila a pak mu začala stavět ohradu z křupek.

„Andy já ti tak závidím cestu do Londýna. Jak dlouho bude trvat cesta?"

„Asi 2 hodiny, vzhledem k tomu, že letím letadle."

„Ty letíš letadle??" Hodila po mě polštář

„Jé já ti to neřekla." Začala jsem se zlomyslně smát.

„ Takže asi letíš z letiště Schiphol."

„Jop."

Tři dny před letem jsme šli s mámou nakupovat. Máma totiž rozhodla, že musím vypadat aspoň trochu jako britka. (Miluje nakupování)

Takže jsem stála uprostřed obchodního centra se třemi taškami a ona tvrdila, že ještě něco musíme přikoupit. Třeba boty, nebo cokoliv.

„Víš co? Běž mi vybrat nějaký boty, já tohle hodím do auta a půjdu si sednout třeba do támhleté restaurace, bolí mě nohy." Ukázala jsem na nejbližší restaurace co jsem našla. Byl to sushi bar.

A jak jsem slíbila tak jsem udělala. Donesla jsem tašky do auta na parkovišti a vrátila se do obchoďáku. Sedla jsem si a objednala, jak jinak než sushi.

„A sem tady, co to jíš?" Přišla máma, jako kdyby byla v lázních, celá šťastná.

„Sushi."

„No jo, můžu ochutnat?" Ochutnala a zatvářila se jako kdyby měla v puse citron

„To nikdy nebude můj šálek čaje."

A pak jsme jeli domů. Celou cestu mi máma říkala, co mám k čemu nosit.

Asi po hodině u nás někdo zazvonil.

„Andy běž otevřít jsem ve vaně." Zakřičela máma

Robin taktak stál a v ruce držel skateboard.

„Chci ti říct.. že jsi pěkná kráva, všichni.. všichni víme, že to ty jsi mi zahýbala.." Ani se nedíval na mě. Byl evidentně opilý.

„Kráva, děvka, to je jedno."

„No Robine, teď jsi tomu nasadil klobouk." Řekla jsem a zavřela.

Chvíli ještě mlátil na dveře, ale pak jsem okýnkem viděla, jak odjíždí.

Byla jsem naštvaná. Opravdu blbec na třetí.

Když jsem surfovala na netě, viděla jsem na Robinovém profilu fotku s TOU holkou. Byly tam popisky jako S kamarádkou, Nejlepší holka, nebo zábava

Jak laciné, pomyslela jsem si.