Podle mě

38. Plujem si to do baru

Nic ho neodradilo, jen si tam jede na tom svém kole a usmíval se. Hodlala jsem ho ignorovat a dívat se někam jinam. 
„Já měl pěkný prázdniny, byl jsem se svojí holkou, jedl jsem skvělej meloun a dokonce jsem se i trochu opálil.“

„A jak se má tvoje holka?“ Upozorňovala jsem na tu krávu.

„No, vypadá trochu naštvaně.“ Pořád s úsměvem.

„A dělíš se o ní s jejím přítelem? To si ji jako přehazujete každej týden?“ Hráli jsme takovou hru. Stěr! Tak to se mi po dlouhé době povedlo.

„Ale no tak.. Pořád s ním chodí.“

„Hezké že se zajímáš.“
„Nechceš někam zajít? Otevřeli novej koktejl bar.“

Byli jsme skoro u mého domu.

„Já vím. Mo ráda pudu.“ Usmála jsem se. „Ale ty nejsi zvaný.“ Stěr!

„Ale no tak. S kým seš se svým novým klukem, abych žárlil?“
„Moc si nefandi.“

Zabrzdil patou kolo a zůstat s ním stát na místě.

Přistoupila jsem ke svým dveřím otevřela pusu, jakože se s ním chci rozloučit. Nadšeně čekal až se s ním rozloučím. Pak jsem pusu zavřela a zabouchla za sebou dveře. Teď si jeho obličej dokážu představit.

Nepudem do toho novyho baru? Napsala jsem svému chlapci, aby Robin žárlil. Teda vlastně to byla Emma. Jenom jsem si vzpomněla na jeho drzou otázku.

Zrovna jsem se chtela zeptat na to stejny. Napsala během půl minuty.

Převlíkla jsem se z šatů. Vzala jsem si nejvolnější třičko co jsem měla,kraťasy a po dlouhé době svoje komiksový conversky.

Emma na mě čekala před domem. Doslova jsem si to plachtila do baru. Tričko mi vlálo ve vdzduchu jako plachta nějaké lodi. Nebyl to žádný nezvyk. Skejťačka si přece nevezme uplé tričko s výstřihem.

„Proč letíme hned na trip?“ Vlála si to Emma

„Robin.“

„Víc vědět nepotřebuju. Vlastně tam i chci.“

A najednou jsem si všimla, jak skvěle jsme sehraný. Měla jsem chuť to říct nahlas, ale pocítila jsem, že tím bych porušila kouzlo té chvíle. A tak jsem se občas koukla na Emmu a zkoumala jestli to má taky tak.

Bar byl plný a my po pěti minutách hledali místo k sezení. V jedné ruce jsem držela koktejl a v druhé skejt. Emma šla tak pomalu, že když jsem našla místo, šla jsem jí pomoct.

„Tak, konečně sedíme.“ Oddechla jsem si.

„Hele, dlouho jsi se mnou nebyla na koních.“ Vzpomněla si Em.

„Ježiši, nojo, ty vlastně jezdíš na koních.“

Emma se smála dýl než já a pak začala plánovat a vzpomínat. „Mohla by jsi se mnou jít tuhle sobotu, mám novýho koně. Moji drahou Tres prodali. Už jsou to dva měsíce.“

„Jak jsme se poznali tak jsi o koních pořád mluvila, proč už ne?“ 
„Protože jsi mě naučila na tomhle.“ Ukázala na skejt. „A mě to baví mnohem víc, koně mám moc ráda, ale už mi není osm. Někomu to prostě nevydrží navždycky. Ani ze mě nikdy nebyla hráčka. Nepustili mě na závody.“
„A co s tím teda bude? S tebou s těma zvířátkama?

„Chci doma říct, že přestanu. Už půl roku si to nacvičuju. Tohle bude asi naše poslední vyjížďka.“

„Takže se s tím chceš rozloučit po boku mě? To je milý.“