Ráno jsem si na máminým notebooku hledala všechno o skejtu. Jeho historii, triky, vide a filmy. Stránku základní minulosti až přítomnosti skejtování a triky jsem si vytiskla, stáhla si filmy a zkoukla videa. Nebudu přece jezdit na něčem o čem nevím vůbec nic. Venku stejně sněžilo a já to opravdu nechci zkoušet v domě. Koukla jsem se na „Legendy z Dogtownu" nebo „Grind". Na asi 2 z nich koukla, ale pak mě hrozně boleli oči.
„Netuším co mám dělat." řekla jsem si sama pro sebe.
A tak jsem zašla do městské knihovny a ve sportovních knihách hledala aspoň 2 knížky o skejtu. Příjdu vám jako šmudla co musí hned všechno vědět? No tak co byste dělali vy? Bez přátel, venku je sníh, občas se kouknete na nějaký film, brácha vás nepustí k jeho nové „hračce" (ani nechci) a venku sněží.
Třeba mi to pomůže.
„Dobrý den, máte tu nějaké knížky o skejtování? Nemůžu je najít." Usmála jsem se na mladičkou prodavačku.
„Jo jasně, tak to je támhle nahoře." Ukázala v uličce nahoru do knihovny.
„Přinesu ti žebřík chceš? Ale nespadni."
Za chvilku nesla zelený žebřík. Vypadal stabilně.
„Nebo tam mám vylézt já?"
„Ne, v pohodě."
Naštěstí jsem nespadla a pučila si 2 knížky.
4 dny jsem si četla, koukala na filmy, nebo jenom tak seděla opřená o stůl.
„Tak dem." Řekla mamka.
Venku foukalo. Do obličeje mě bodal mráz. V ruce jsem pevně držela ucho kabele.
ČTEŠ
Podle mě
Teen FictionAndy je normální středoškolačka. Každý školní den poslouchá nějaké kecy na její oplácanou postavu. Jí to je jedno jak sama tvrdí a radši si čte. Její sen je jezdit na skejtu a mít hodně kamarádů, ale bojí se že kdyby si na skejt stoupla budou se jí...
