Podle mě

52. Zimní ples I.

Po 13ti dnech je tu nová část. Dlouhá pomlka byla ze tří důvodů, je vedro a můj mozek nedokáže přemýšlet :D, měla jsem trochu práce se školou a také je tu ta pomlka proto, že příběh Andy se chýlí ke konci :(.

S wattpadem rozhodně nechci skončit, ale také bych se ráda věnovala svému novému blogu. Příběh rozhodně skončí do začátku prázdnin.

Pžeji hezké čtení :)

A bylo to tady. Ples. Takové události jsem se už hodně dlouho nezúčastnila. Máma mi dodělávala oční stíny, protože mě tohle moc nezajímalo. Vypadala jsem teda rozhodně jinak. Starší. V normální den používám jenom řasenku a občas korektor pod oči, když se špatně vyspim. Dokonce sem si koupila i jednu rtěnku, ale měla jsem ji na sobě asi jenom jednou. Mamka, ta měla make-upu až dost. V holčičích věcech se vyžívala a užívala si je, protože se mnou jít nakupovat, nebo mít holčičí noc. To je jednou za půl roku.

„Vypadáš krásně. Sebevědomá, a krásná." Rozplývala se nad mou maličkostí.

„Hlavně se na sebe občas koukni a zkontroluj si rtěnku, hlavně po jídle."

„Neboj mami, to zvládnu."

Robin mi slíbil, že mě vyzvedne. Emma de na ples se svým novým klukem. Vlastně není zas tak nový, ale nijak se na něj neptám.

Za pár minut už zvonil u dveří.

„Ty vypadáš tak skvěle." Mamka už byla u dveří a chválila Robina.

„Mami panebože, tohle není maturiťák." Snažila jsem se sejít ze schodů.

„Ach Andy, sluší ti t.." Poznamenal Robin, ale v tu chvíli jsem lehce zakopla.

„Kdyby se mi to ještě párkrát stalo, tak se nediv." Snažila jsem se zakrýt trapnou chvilku.

Robin měl trochu problémy nastartovat protože za prvé, měl půjčené tátovo auto a za druhé jsem si ani nebyla jistá, jestli má řidičák.

Neměla jsem přes sebe žádný přehoz a tak cesta od parkoviště do školy byla trošku nepříjemná. Ve vnitř bylo nádherný teplo. Prošli jsme chodbou k tělocvičně, kde byla slyšet chvilkama hudba. Přišli jsme brzy, takže se vše ještě připravovalo. Za pár sekund zase naskočil jiný song a pak se do mikrofonu ozvalo „Haloo, haloo." Když jsme vstoupili dovnitř, tak mě překvapilo, že je tu vlastně docela hodně lidí. Zahlédla jsem Emmu, jak jde k nám.

„Čtvrťáci maj nějakej problém s technikou." Řekla otráveně a vedla nás k jejímu stolu. Po deseti minutách přišla na vybudované pódium jedna čtvrťačka a začala se omlouvat „Omlouváme se za menší problémy, nečekali jsme je. Ale teď už bych chtěla přivítat všechny účastníky a poděkovat panu řediteli, že nám konečně dovolili tenhle ples." Ozval se potlesk a všichni čtvrťáci mlátili do stolů.

„Také chci říct, že program dnešního večera, kde jsou zahrnuty i veškeré hry, což nám připadalo originální a doufáme že se zapojíte, najdete vedle švédského stolu. Obal kreslily čtvrťačky a Dann." Ozval se smích a znovu potlesk. Dann je totiž malíř a má plno výstav a už párkrát byl v nějakém časopise.

„Tak si to tedy pojďme užít." Ozval se konečný potlesk a začala hrát opravdu silná hudba.