Podle mě

41. Normální Andy

Seděla jsem v baru jako první a popíjela koktejl. Pořád jsem se dívala do zrcátka, snad jestli vypadám víc nervozně než před minutou.

Přesně na čas se objevil ve dveřích, jakmile mě uviděl zamával a šel si ke mně sednout. Jen tak tam seděl jakoby se nic nestalo.

Nemohla sem to ticho vydržet „Tak co, nechtěl jsi mi něco říct??“

„Já?“ Divil se

„Robine!..“ Nenechal mě domluvit

„Co bych ti povídal? Jaká to byla chyba? Všechno jsem ti už řekl.“

Měl vlastně radu. Nesnášela jsem když někdo opakoval tyhle věci dokola. Zastyděla jsem se, že jsem čekala na to stejné vysvětlení, i když to moje povaha tak moc nesnáší. Uvědomila jsem si že mě Robin doopravdy zná.

„Hele nechci abys poslouchala jak tě chci zpátky, i když to je pravda. Já tě znám Andreo a nebudu se chovat nějak proti tvé povaze.“

A to na mě udělalo doopravdy dojem a tak jsem začala tak jak by to Andy vážně udělala.

„Ty si nic nedáš. Je to vážně skvělej bar.“

„Doporučíš mi něco snad.“ …

Stali se z nás přátelé. Začali jsme si normálně psát, normálně se bavit. Začali jsme spolu jezdit do skejtparku. A já pocítila na Robinovi obrovskou změnu. Už se nesnažil vykládat vtipy a historky na kterých bylo opravdu málo pravdy. Nesnažil se ze sebe dělat vtipnýho machra co ho všichni vezmou kolem ramen. Robin vlastně seskočil ze svého trůnu a to se ví, že si ho někdo zabral. Byl to jeho kamarád Oey. Opravdu pravý Holanďan.

„Je moc pěkné jak jsi se zachovala.“ Usmívala se na mě máma.

„Někdy jsem prostě dobrá duše.“ Donutila jsem mamku, ať uděláme cupcakey se vší parádou. Takže jsem koupila několik barviv a i marcipán. Tvořila jsem srdíčka, kytičky a motýlky z marcipánu a mamka zatím nahřála troubu a dodělávala muffiny, ze kterých se za půl hodiny stanou cupcakey. Na mé půlce byla všude mouka, zdobítka a i nějaké skvrny od mléka. Měla jsem 4 misky které byly každé jinak zbarvené.

Na cupcakey jsem pozvala i Emmu a chtěla jsem i Robina, ale ten nemohl. Sedli jsme si k filmu a u toho pojídali cupcakey, které se opravdu povedly.