Podle mě

5. Podle filmů

Brácha si prohlížel svůj plakát a kolem sebe ,měl rozházené peníze. Byl štěstím bez sebe.

„Jééé to je pěkná košile... a blok, týjo o čem je tahle knížka?"

V dalším dárku byla malá červená krabička, trochu podlouhlá nahoře ležely peníze a pod nimi permanentka do fitness na půl roku. Trochu mě to překvapilo a nechápala jsem to.

„Andy.. Jestli nechceš můžem jí vrátit. nebo ji použije někdo jiný, tak trochu jsem myslela že jí chceš, že ti to pomůže..."

Věděla jsem o čem mluví, pravda je, že až tak neignoruju to co mi lidi říkají. Večer nespím, protože na to myslím a občas pláču. Ale to poslední co chci je komukoliv říkat jak sem smutná a brečím.

„V pohodě. Zkusím to."

„Tady máš ještě 2 dárky."

„Ještě?." Řekla jsem překvapeně.

Moje vysněné komiksové tenisky, přeji si je už hodně dlouho, ale nemůžu tím přece obtěžovat mámu, ta má teď problém i s její mámou, které platí domov důchodcům a často zapomíná.

Poslední dárek byl značně podlouhlý. Když jsem ho rozbalila byla tam krabice. Chvilku mě napadlo, jestli to není notebook, ale nebylo na ní nic napsané.

Skejt.

Můj vysněný skejt. Sevřel se mi žaludek, když jsem ho uviděla. Vzpomněla jsem si na všechny své noční můry. Jak na něm jedu a podlomí se pode mnou a ví to celá škola, jak jedu a spadnu s ním do rybníka, jak se na něm ztratím, jak si na něm zlomím ruku, jak budu mít otřes mozku. Bylo tolik obav, ale těch krásných představ bylo víc.

Usmála jsem se. „Děkuju, děkuju moc mami a... a Adame."