Podle mě

11. Cvič

Byla to hodina a Emma si nic nevybrala, ani já ne. No, zato Owen měl plné ruce. Hrozně sme se mu smáli, že nakupuje jako holka.

Pak jsme na náměstí zamířili do obchůdku na rohu. Emma i já jsme si konečně vybrali.

Koupila jsem si kytičkovanou košili a náramek, Emma svetr, obal na mobil a barevný šátek. Owen se pěkně držel.

„Holky hrozně mě bolý nohy, pojďme si někam sednout."

„Ty seš teda holka Owene." Zasmála jsem se a zavedla je do Zelené kavárny.

Mají tam vážně dobré zákusky, kávy, čaje a zmrzlinu. Emma si dala ovocný pohár se zmrzlinou, Owen nějaký zákusek, já taktéž zákusek, mandlový a všichni jsem si k tomu vzali džus.

„Měli by sme cvičit na tu soutěž Andy, je to už za týden."

Vrhla jsem na ní pohled Zabiju tě. Emma mě tam přihlásila bez mého svolení. Asi proto, že věděla, že já bych to neudělala. Nemám na to sebevědomí. V hloubi duše vím, že to bude sranda, ale představy o tom jak to zkazím, těch bylo opravdu hodně. A tak jsme příští den začali. Budovu jsme mohli stále použít a tak jsme ji využili. Emma měla tolik nápadů. že se mnou chodila i do posilky. Byla jsem na sebe vážně hrdá, protože už jsem nevypadala, tak jak nechci. Nemám nic proti lidem s větší váhou, ale je to jako když vám někdo koupí svetr, který se vám vůbec nelíbí a ani to nejde předstírat. Tak jsem se cítila ve svém těle. Mám z toho i dobrý pocit. Zdravé jídlo. Ve to osvěžující. Přesně podle mě.

Jednou do budovy, kterí říkáme kombírna přišli Dental tomat a hráli nám. Byla to sranda . Když jsme šli domů po cestě jsem potkala překvapení. Zatáhla sem Emmu za roh.

„Co je?"

Ukázala jsem na přechod po kterém si kráčela Laura Stewartová. Obě jsme ji nenáviděli. Hned jak zjistila že se bavíme udělala si z nás „srandu". Zatím nic moc. Prostě nám židli polepila lepidle. Škoda že jsme si na ni ani jedna nesedla. To lepidlo tak smrdělo, že nám hned bylo jasný o co de. Možná se ještě o něco pokusila, ale ani jedna z nás nic nezaregistrovala.

„Smrdí až sem. To její ego." Ušklíbla se Em.

To teda.

Další den ve škole nevypadala, že by nás včera zpozorovala. Je to kráva. Prostě jeden z těch zakomplexovaných lidí. Co víc k tomu říct.

„Andy ty už nečteš?" Zeptala se mě po hodině češtinářka.

„Nemám teď čas." Přestala jsem jí nosit referáty. Mám z nich tolik známek, že mi už některé počítá dohromady. No jo je to docela fajn pocit nebýt celý den zavřená doma a číst knížku za knížkou. Dívat se jen na filmy a občas pozdravit rodinu. Měli jsme 2 dny do soutěže. Nedělala jsem si žádné iluze o ceně. Přeci jen. Je to pro orientaci co zlepšit, co se naučit, na co se soustředit. Bude to sranda.