Podle mě

34. Mimika a další věci, které neznám

Dívala jsem se sama na sebe do zrcadla a cítila jemný štěteček, který mi pucoval tvář. Byla středa a to znamenalo moje první focení. Včera jsem naštěstí nebyla jediná kdo neměl žádnou zkušenost s tím se ukazovat a mluvit tak, jak všichni chtějí. Nejdříve jsme jeli do tanečního studia a procvičili si tělo. Pokaždé nám ukázala jeden pohyb a mi ho měli zopakovat. Dívka jménem Zora to nehodlala dělat a tak se jí učitelka tance zeptala „A co tady teda děláš?" „Co je vám do toho." Pověděla Zora. Učitelka si jí nevšímala až do konce hodiny. Opak Zory je Anett, která je ve všem skvělá a sama to ví, což se učitelce také nijak nelíbilo. „Slečno Anett, popravdě řečeno s vaší velkou hubou se nikam nedostanete." Od té chvíle už jsme od Anett neslyšeli jediný příběh o tom jak to umí líp, to ji učili v Japonsku, nebo, že trapný a otravný.

Když jsme šli za další učitelkou, tentokrát herectví, dělali jsme mimické divadlo. Vše jsme vyjadřovali mimikou, nesměli jsme používat ruce ani přivírat v rytmu oči. Moc mě to bavilo, když jsem se do toho vžila.

Porblémy měla Elody, tvrdila, že herectví nikdy nezkoušela a tak dostala nějaké rady. Na konci jsme dostali text. Byl to text reklamy, kterou budeme předvádět příští týden.

Nakonec jsme u stejné učitelky trénovali projev. Učila nás, jak používat hlasitost a dávala nám jazykolamy. Nakonec nám udělala malou soutěž o to, kdo řekne dané slovo správně a nejrychleji. To se kupodivu podařilo Elody.

„Andy pojď jsi na řadě." Bylo tu mé první focení, už předtím jsem se koukala na ostatní holky.

„Pravou ruku dej trochu víš. Skvělý, de ti to." Fandil mi fotograf.

Díky Bohu. Bála jsem se slov jako: To si děláš srandu? Úplně špatně nebo Co to tady předvádíš?

Ale mě to bavilo. Na konci si každá z nás mohla vybrat nějaký kus oblečení. Já si vybrala červený kabát. Všechny jsme si věci chválili a tvořili tým.

Nasedli jsme do auta a odjeli na hotel, kde jsme měli půl hodiny na to se převléknout na večeři. Na večeři nám naše vedoucí Lisa oznámila pár věcí zítřejším rozhovoru. Vstávat budeme v 7.15. Každá dívka, která skončí rozhovor, se půjde naobědvat. S holkama jsme si slíbili, že na sebe počkáme, takže jsme se museli i domluvit, že půjdeme za sebou. Což byl zřejmě nápad i ostatních holek. Lisa se jen smála a úplně nás chápala. Utvořila nám skupinky, aby to nebylo tak zmatené. Objednala jsem si losový salát. A věřte, že byl vynikající. Na pokoji byla hrozná zima, protože uklízečka větrala a tak jsem se jen opřela o topení a napsala Emmě.

V psaní mě ale přerušila Zora, která si chtěla půjčit fialovou rtěnku a já ji bohužel neměla. Zajímalo by mě, s kým je Zora na pokoji a jestli někomu nevadí její tvrdohlavost. Je vůbec s někým domluvená, jako skupinka na zítřek? Proč se vůbec chová jak se chová? O tomhle tématu jsem si psala s Elody a ta trvdila, že se povídal, že z ní matka chce mít úchvatnou modelku, ale sama Zora to odmítá. Chce hrát v punkové kapele se svým klukem, kterého také nesmí vídat. Chudák Zora.