Podle mě

46. Nuda

Pozměnila nějaké informace na mé hlavní stránce a můžete mě teď sledovat i na instagramu ( /partyinthebath/ ).

Ještě ten večer mi volal Robin. „Prej si dneska pěkně vyváděla, škoda, že sem to prošvihl."

„Jenom sem trochu vybouchla, to je jedno." Snažila jsem se vypadat klidně.

„Jasně, trochu." V jeho hlase jsem cítila jasný sarkasmus. Což bylo u Robina zvykem. Na začátku našeho vztahu jsem si na to nebyla schopná zvyknout, byla jsem ještě taková vylekaná a moc jsem aktuální vtípky nechápala.

„A jak se máš jinak?" Zajímal se

„Ale, teď řeším ten prosincový večírek ve škole, chtěla sem jít s Emmou, ale zdá se, že půjde s Filipem.

„Kdo je Filip?" Nebyl v ději informací.

„Její skvělý, blonďatý kluk." Povzdechla sem si. Protože mě dost mrzelo, že Emma nepůjde se mnou na večírek chci, ale né sama.

„Na ten večírek fakt chci, ale není to blbý tam jít sama?" (V té chvíli mě vůbec nenapadlo, že bych mohla pozvat Robina.)

„No možná trochu, tak běž s nějakým odpadlíkem."

„Do toho se mi moc nechce, možná pozvu nějakou spolužačku."

„Hele, pudeš zítra do skejtparku?" Vyptával se.

„Nejspíš jo."

Pak sme se nějak rozpovídali a povídali jsem si ještě další hodinu. Jakmile jsem rozhovor s Robinem ukončila, zjistila sem, že nemám co dělat. Protože z nějakého důvodu, jsme neměli žádné úkoly a ani jsem se neměla na co učit. To se mi na střední stalo tak maximálně jednou v prváku, ale ve třeťáku?

A tak jsem si pustila muziku a projížděla různý blogy. Zkontrolovala jsem si email, kdyby mi náhodou napsala má agentura. Ale nikdo mi nenapsal. Jestli mi do měsíce nenapíšou oni asi se jim ozvu já, co se děje.

A to byl můj večerní program. Pak už jsem se odkutálela do postele. Asi půl hodiny jsem se snažila usnout, ale pak jsem si stejně začala kontrolovat telefon. Což zabralo asi hodinu. A pak jsem ho položila na stůl, na druhé straně pokoje. Protože jsem věděla , že budu moc líná se pro něj zase zvednout. Takže mi nezbývalo nic jinýho, než usnout.