Podle mě

33. Ve vztahu bez vztahu

Ještě ten večer přišli ke mně na pokoj a už za několik minut jsme se bavili o Robinovi. Řekli mi o svý teorii. Něco ve smyslu kolik musím políbit kluků, abych se mu vyrovnala a měla úctu se k němu vrátit a kolik dní trvá, než se z toho dostanu. Popravdě už teď jsem se cítila dobře.

Druhý den ráno přišla řada na prohlídku Londýna.

„Londýn mám ráda, ale na Paříž to prostě nemá." Chválila ji Nika.

Nika i Elody tady byli už mockrát, naposledy s jinou společností, které dělali modelky, ale zkrachovala. Takže jsme nemuseli půl hodiny postávat a přemýšlet kam a kudy se vydáme, prostě mě vedli. Nejdéle jsme zůstali v Primarku. Asi dvě hodiny jsme si vybírali věci, ale ke konci už byla Elody hrozně otrávená a tak jsme to hodlali opustit a sednout si na chvíli do jedné kavárničky. A půl hodiny jsme sledovali jednoho kluka se sluchátkama v uších. Po celým patře si to trsal jako baletka a nakonec se mu šikovně podařilo shodit regál s botami.

„Zrovna sme trefili na konec krásného pošasí v Londýně." Ukázala Elody ven a usrkla si svýho kafe. Venku začalo hrozně lít a já neměla deštník. Jak jsem zjistila deštník neměli ani holky. Naštěstí v kavárně je zrovna prodávali a tak jsme si každá jeden koupili.

„Panebože kam teď?"

„Ještě pudem támhle a pak na hotel." Povídaly

Na hotelu jsme si slíbili, že se večer sejdem a všechno si ukážem. A tak jsem měla čas se z deště osprchovat.

Můj mobil se zřejmě připojil na wifi, protože mi zapípala zpráva. Sedla sem si na postel a v hlavě přemýšlela jak dlouhej román mi Emma poslala.

Bohužel to nebyla Emma, ale zpráva od Robina, nebo spíš fotka mě a jeho, jak jedeme na skejtu. Chtěl abych si vzpomněla na všechny ty vzpomínky nebo co, naštvaně jsem si ho oddělala z přátel. Jenže ve sprše začal Robinův plán fungovat. Opravdu jsem si začala vzpomínat a najednou jsem se necítila tak dobře jak jsem si myslela. Bylo mi příšerně. Sprchu jsem nechala sprchou, jen jsem si sedla a brečela. Snažila jsem se uklidnit. Za dvacet minut mají přijít holky a já nechci být ta zraněná co se jimi nechá utěšovat.

A tak jsem snad devatenáct minut jen tam ležela a smutněla. Poslední minutu jsem stihla umýt si obličej, při oblékání se dostat ze svého zármutku a namalovat se. A už tu byly. Koupila jsem si černý klobouk, takovou buřinku, dvě trička ve slevě a sukni. Elody měla troje boty a Nika dvoje šaty a jedno triko. Zkoušela jsem si jejich oblečení a ony zas moje. Elody má hrozně malou nohu a nechápu jak to, že Nika nepozná, jak její šaty škrábou.

Potom jsem si ještě půl hodiny psala s Emmou, nudí se, ale za pár dní odjíždí do Ameriky za svojí tetou. A já nevěděla jak se vyrovnat s něčím, z čeho jsem myslela, že jsem venku. Robinovi jsem poslala koláž fotek se mnou a Emmou a mnou, Elody a Niky. Snad pochopí, že právě teď mě vůbec nezajímá a hodlám se věnovat více svým novým i starým přátelům, jak jsem to trošku zameškávala ve vztahu s ním.

Ahoj všichni ti, kteří tohle chtějí číst a čtou. Tak co jak se vám líbí Andy? A už ste si všimli odkud pochází? :) Díky, že tohle čtete. Pokud máte jakékoliv rady a připomínky budu za ně ráda.