Podle mě

50. Emma má šatů dost

„Cože, ty už máš koupený šaty? Jaký? Mně nikdo nic nekoupí, budu si muset vystačit s tím co mám." Stěžovala si Emma.

„No, taky jsou to moje druhé šaty ve skříni. První jsem si koupila kvůli pohřbu babičky."

„Nojo máš pravdu, já mám šatnu šatama přeplněnou." Emma nosila šaty docela často.

„Ale musíš mi je pomoc vybrat Andy, co dneska?"

„Tak já se po škole stavím."

Doma mě čekalo podivné překvapení. Už když jsem odemykala slyšela jsem z obyváku hudbu, která byla puštěná na plný koule. A po baráku lítala moje mamka v mých šatech.

„Mami? Kolik že ti je?" Snažila jsem se být hlasitější než hudba.

Jakmile mě uviděla zrudla a sedla si na sedačku.

„Nechala jsem se trochu unést."

Stála jsem ta se založenýma rukama a čekala co bude dál. Mamka si zase stoupla vypnula hudbu a utíkala nahoře. Nahoře zaječela ještě pár slov z písničky, která předtím jela a zavřela dveře od ložnice.

„Zajímavé." Řekla sem si sama pro sebe a šla jsem do pokoje. Tak jsem byla asi pět minut. Zase jsem se zvedla a jela za Emmou.

„Měj pěkný den." Zakřičela na mě mamka.

Bylo to vlastně po prvé v životě co jsem seděla u Emmy v pokoji. Měla ho jednoduchý. Postel s bílým prostěradlem. Obyčejný dřevěný stůl s jedním šuplíkem. A na stole připravený jen notebook a lampičku. A jedna podlouhlá, dřevěná skříň. To bylo všechno. Opravdu velký rozdíl oproti mému pokoji. Měla jsem na stěnách dvě barvy. Modrou a červenou. Na stole jsem měla mnohem více věcí, ležely mi tam i tyčinky nebo lžičky. Měla jsem na zemi koberec a po skříni polepené různé citáty, texty písniček a obrázky. A taky obraz baletky, která se rozplývá ve vodě jako barva, která se nakape do vody udělá takové zvláštní tvary.

„Máš docela obyčejný pokoj." pronesla jsem.

„Jo já vím, napadlo mě si ho vyzdobit, ale mojí mamce všechno trvá, před rokem mi slíbila, že pojedeme do nábytku a vybereme něco barevného a tak. Ale pořád nic." Emma měla sice jednoduchý pokoj, ale zato měla tisíce sukní a šatů. Když je vytáhla byla to snad polovina mého celého šatníku.

Jen jsem na to koukala „A ty sis chtěla koupit nový jo."

„Miluju šaty, pomoc mi nějaké vybrat, obleču si je a ty budeš porovnávat."

To tady budu až do zítřejšího odpoledne. Pomyslela jsem si.

Emma byla u konce už celkem utahaná a tak řekla, že šaty který se jí nelíbí si prostě zkoušet nebude. Zkoušela si všechny druhy, letní šat, večerní i slavnostní. Měla jsem jasno, že by bylo dobré vybrat z večerních šatů. Nakonec jsem se rozhodovala mezi červeno-černými nebo modro bílými šaty. Emma tvrdila, že ty červeno-černé jí vůbec nesluší, s čímž jsem já rozhodně nesouhlasila, dokonce jsem si na Emmě dokázala představit i líčení k těmto šatům.

„Tak jo, rozhodně ty červeno-černý." Poznamenala jsem.

„Myslíš?"

„Rozhodně."

Emma se ještě chvíli rozmýšlela, ale nakonec svolila.

„Tak jo."