The Pirate (FF-Zayn Malik)

҉ 11. Zemřeli... ҉

„Děkuju…“ zašeptala jsem, jakmile mne položil na postel.

„Za málo. Doufám, že už si dají pokoj.“ Pousmál se. Přisedl si ke mně a propaloval mě pohledem.

„Přestaň.“ Zamručela jsem a zabořila hlavu do polštáře.

„S čím?“ podivil se.

„Se zíráním na mě.“ Odpověděla jsem mu. Uchechtl se.

„Ty jsi na mě také zírala, proč bych tedy nemohl i já?“ bránil se, okamžitě jsem při jeho slovech zčervenala. Dál už jsem raději mlčela. Zayn seděl vedle mého rozvaleného těla a neustále mě sledoval. Byla jsem z toho nesvá. Co se to s ním stalo? Chová se… divně. Zadumalo mé podvědomí, které se teprve nedávno vzpamatovalo z té nehody.

„Jsi krásná.“ Zaslechla jsem Zaynův tichý hlas.

„Cože?“ ihned jsem na něj obrátila pohled.

„N-nic.“ Zakoktal, pravděpodobně jsem to neměla slyšet. Omg, líbíš se mu! Bláznilo mé podvědomí, skákalo snad deset metrů do vzduchu a předvádělo špičková salta.

„Děkuju.“ Odhodlala jsem se nakonec na ta slova reagovat. Znejistěl, nervózně se ošil a upřel na mne ostýchavý pohled. Vyhoupla jsem se do sedu. Taktéž jsem ho sledovala s jistým potěšením a uspokojením.

„Proč se teď tak chováš?“ nechtěla jsem tu chvíli ničit, ale tato otázka mi už hlavou vrtala poměrně dlouho.

„Co tím myslíš?“ nechápavě nakrčil čelo. Díky bohu nenaštval se. Úlevně vydechlo moje už klidné, podvědomí.

„No v jednu dobu jsi nesnesitelný a potom jako mávnutím kouzelným proutkem jsi fajn a dá se s tebou mluvit.“ Vysvětlila jsem mu, při čemž jsem si nejistě projela rukou vlasy.

„No je to prostě moje povaha.“ Pokrčil rameny. Přikývla jsem.

„A proč si se rozhodl stát se … no ty víš … pirátem?“ zkusila jsem další otázku, ale při každém slovu jsem se třásla strachy, aby ho to nenaštvalo, ale díky bohu to vypadalo dobře.

„No je to složité.“ Pokrčil rameny.

„Myslím, že je času dost.“ Pobídla jsem ho.

„Vlastně … ani nevím…“ zasmál se a poškrábal se na zátylku. „Od malička jsem s dědečkem často jezdíval na moře a zalíbilo se mi to. Proč pirát ani sám nevím, prostě se to stalo.“ Pokračoval. Bohužel to vypadalo až moc dobře, bylo mi jasné, že každou chvíli se něco pokazí, přála jsem si však opak. Konečně jsem si mohla s někým popovídat, i když to byl člověk, který má na svědomí smrt mých rodičů, bylo to fajn.

„Aha.“ Přikývla jsem. Potom nastalo ticho, tíživé nepříjemné ticho, jenže já nevěděla, co říct, tak jsem raději mlčela.

„A co děláš ty?“ promluvil nakonec.

„Já nic… Studovala jsem na dálku, ale to už zjevně skončilo.“ Podotkla jsem. S tím se mi promítla vzpomínka na matku a otce. Semkla jsem víčka k sobě a snažila se zadržet slzy.

„Co se děje?“ vyděsil se, ruku mi položil na ramenu a upřeně mne sledoval.

„N-nic… jen… jen…“ vzlykla jsem, neudržela jsem to a slzy se začaly valit po tvářích dolů.

„No tak… šššš… to bude dobré.“ Utěšoval mě. Najednou si mě vtáhl do objetí, velmi pevného objetí. Paže jsem mu ovinula okolo pasu a vzlykala mu do trička. „Tak co se děje?“ naléhal.

„Rodiče…“ bylo jediné, co jsem ze sebe dostala.

„Co? Co s rodiči? Co se stalo?“ vyptával se zděšeně. Bylo cítit, jak je zděšením napnutý a plný obav. Co se to děje, je tak otevřený, tak… uvažovalo mé všetečné podvědomí.

„Zemřeli…Zabili je…“ brečela jsem dál a dál. V dlaních jsem svírala jeho tričko a nadále ho také smáčela slanými kapkami z mých očí.

„Mí piráti?“ zeptal se nejistě. Kývla jsem na souhlas. Ztuhl. „Víš to jistě?“ vyzvídal rozpačitě.

„Viděla jsem to na vlastní oči.“ Fňukla jsem. Sevřel mne ještě pevněji.

„Je mi to líto.“ Pípl. A to ti mám věřit?  Rýplo si mé podvědomí, ale já mu z nějakého důvodu věřila. Věřila jsem mu jeho lítost vůči nim? Nebo vůči mně? Netuším.

„Už to nevrátíš.“ Pronesla jsem smutně rozklepaným hlasem.

„To máš pravdu. Pojď, musíš si odpočinout.“ Změnil téma, zvedl se, odhrnul deku a přikryl mne. „Sladké sny.“ Nepatrně se usmál a chystal se odejít.

„Zůstaň… prosím.“ Zakňučela jsem unaveně. Zastavil se. Zaslechla jsem jeho přerývavý nádech, potom se ale otočil a došel zpět k posteli. Posadil se na její okraj, usmál se hledíc na mne. Po několika minutách jsem vytuhla a ponořila se do spánku.

Ahojda :) new part is here a já se rozplývám :3333 musím říct, že je to ňuňatý ♥ nebo snad není? :3

A samozřejmě vy jste naprosto úúžasní ♥♥ lavuju vás! neuvěřitelné! :o máme 3K+ read love ya!!!

díl venuji: @zuzuzizizaza

pls vote&coment

Kattynka