The Pirate (FF-Zayn Malik)

҉ 1. Zmatená ҉

S trhnutím jsem se vymrštila do sedu. Tak moc jsem si přála, aby to všechno byl sen, abych byla ve svém pokoji a rodiče v klidu ve svém. Bohužel to tak nebylo. Místo pokoje, krásného, pohodlného a teplého, jsem seděla na až moc nepohodlné dřevěné desce, která pravděpodobně měla představovat postel, ve vlhké, plesnivé a červotoči prožrané, dá se říct kopce. Dveře zamřížované, minimum světla.

Překrásná představa, že?

Už nějakou dobu jsem jen tak seděla na tom dřevě a civěla do zdi. Okolo se ozývaly skřeky, nářky, nadávky. Občas rány od biče, či tyče. Zdálo se, že se všichni usilovně snažili dostat ven, ačkoli to bylo nemožné, jen dostali několik ran zbytečně. Postavila jsem se a velmi pomalu přešla k mříži. U ní stál nějaký muž, asi mě měl hlídat. Opatrně jsem vykoukla ven.

U každé cely byl jeden muž se zbraní za opaskem. U jedné stál ale ještě někdo. Tmavé vlasy vyčesané nahoru a vzadu kratší. Neviděla jsem mu do obličeje, stál zády a něco urputně vysvětloval jednomu z hlídačů, který jen odevzdaně kýval na souhlas. Respekt jako prase. Problesklo mi hlavou a na tváři se mi roztáhl nepatrný úsměv.

Ten však zmizel hned, jakmile se otočil. Mé smaragdové oči se střetli s těmi moři čokolády. Rychle jsem zdrhla na svou „pohodlnou“ postel a snažila nedívat na mříže. Ač jsem se snažila, podívala jsem se tam a v tu chvíli jsem se s těma očima střetla znovu. On rychle pohled odtrhl a zmizel z mého dohledu.

Úlevně jsem vydechla a dál se užírala svou vlastní myslí. Z toho vlhka se mi začínali krabatět vlasy, neposlušně mi padali do obličeje a já si je neměla čím sepnout.

Z toho všeho jsem byla neuvěřitelně unavená, jenže problém byl v tom, že ať bych se snažila sebe víc, neusnu. Neusnu kvůli strachu a obrovského smutku kvůli ztracené rodině. Celou mě to ničí a sžírá.

Chtěla jsem být silná, ale tohle nejde. Ani ten nejsilnější člověk by nezůstal v klidu, kdyby přišel o všechno, co miloval. Z oka se mi vykutálelo několik slz, po chvíli už to byly potoky. Nedali se zadržet. Schoulila jsem se do klubíčka a vzlykala. Překvapivě jsem po chvíli vyčerpáním usnula.

Vzbudila mne rána. Překvapeně jsem zamžourala. Moc jsem toho neviděla, bylo tam velké šero a těžko šlo vidět pár centimetrů, natož několik metrů. Nejistě jsem spustila nohy na podlahu a váhavým krokem došla až k mříži. Naskytl se mi pohled na nějakého hlídajícího, která bičoval jednoho z vězňů, asi to byl vězeň.

Zírala jsem na to s otevřenou pusou. Můj strach ještě narostl. Vyděšeně jsem při každé ráně ucouvla, dokud jsem nenarazila na tu ohavnou zeď, od jíž jsem ihned odskočila. Nevím, jak dlouho to trvalo, když skončili, byla už úplná tma, takže jsem usoudila, že je noc. Spát jsem nemohla, na to jsem byla v až moc velkém šoku. Sedla jsem si na to dřevo, přisunula si nohy k obličeji, hlavu si opřela o kolena a nechala se unášet mými myšlenkami.

…

Z toho několikahodinového toku všemožných myšlenek mne vytrhlo chrastění klíčů. Pohltil mě strach. Vyděšeně jsem civěla na mříže, které se s vrznutím otevřely. Dovnitř vstoupil poměrně mladý hlídač, asi. Hnědé vlasy mu padaly do očí z ofinky směrované přes čelo. Propálil mne jeho modrýma průzračnýma očima a jemně se usmál. Tím odhalil řadu bílých zubů.

Zdál se milý, jenže to já nevěděla a celá ta okolnost s piráty mě znejišťovala. Mile vypadat mohl, ale co byla pravda?

„Pojď, dostala jsi službu v kuchyni.“ Promluvil milým hlasem. Buď je milý, nebo je opravdu dobrý herec. Pomalu jsem vstala a došla k němu. Byla jsem o dost menší a to mne ještě více znervózňovalo. Kývl hlavou k otevřenému vchodu a já se pomalu rozešla. Byl hned za mnou a sledoval každý můj krok. Bylo to zvláštní. Jak jsme tak procházeli kolem všech cel, všimla jsem si, že jsem tu jediná dívka. Proč?

Vrtalo mi to hlavou, co by chtěli s jedinou dívkou. Jediné, co mne napadlo, mě dokonale vyděsilo a rychle jsem tu myšlenku zahnala do kouta mé mysli.

„Běž a chovej se slušně.“ Probodl mě přísným pohledem. Přikývla jsem a vešla do otevřených dveří. Všude pobíhali různí lidé. A kousek ode mne se objevil nějaký tlusťoch. Kuchařská čepice na hlavě mu zakrývala jeho pleš, v obličeji vážný výraz. Děsil mě.

„Konečně jsi tady. Padej mýt nádobí.“ Přikázal mi přísně a ukázal na obrovský dřez plný špinavého nádobí. Přišla jsem k němu a pustila se do práce…

Nová část je tu :333 mockrát vám všem děkuji ♥ jste zlatíčka :333

děkuji @barca_ch, @JohanaHayne, @HemmoPaynoSimo, @Jane1310 za krásné komentíky ♥♥♥

a díl věnuji @Jane1310

Kattynka