The Pirate (FF-Zayn Malik)

҉ 2. Louis ҉

V té kuchyni to bylo peklo, ale pořád to bylo lepší, než sedět v cele a zírat do blba. Musela jsem mýt nádobí, škrábat brambory a spoustu podobných věcí. Zahlédla jsem tam ještě nějakou dívku. Zmátlo mne to. Měla jsem za to, že tam jsem jediná. Rozhodla jsem se jí zeptat, když ji znovu potkám.

Po dlouhých hodinách pro mě přišel zase ten samý hlídač, nebo jak je nazvat. V tichosti jsme kráčeli chodbou, já měla sklopenou hlavu a sledovala své odhalené nohy. Bylo mi chladno, ale neměla jsem žádné oblečení. Zimou jsem se zatřásla.

„Je ti zima?“ promluvil a probodl mě svými modrými diamanty.

„Trochu.“ Pípla jsem a obejmula se rukama.

„Pojď.“ Chňapl mě za paži a otočil se na druhou stranu, tudíž zpět kudy jsme přišli. Prosvištěli jsme celou chodbu a zahnuli do mně neznámého křídla lodi.

„Počkej tady.“ Řekl výhružně a zmizel za jedněmi ze dveří v chodbě. Nepatrně jsem se uvolnila. V jeho přítomnosti jsem byla nervózní a vyklepaná. Nevěděla jsem, co od něj očekávat. Po chvilce vyšel a v rukou držel mikinu a legíny. Rozzářily se mi oči. Vrazil mi to do rukou a čekal, než si všechno na sebe natáhnu. Udělala jsem tak a překvapivě mi všechno padlo.

Přejížděl mě pohledem, zdálo se mi trochu hladovým, a vůbec se mi to nezamlouvalo.

„Děkuji.“ Špitla jsem a sklopila hlavu.

„V pohodě.“ Řekl lhostejně. Je mu to jedno? Opravdu? Tak proč to sakra dělal? Vrtalo mi hlavou a já na to tak moc chtěla přijít.

„Proč to děláš?“ promluvila jsem s nejistotou v hlase.

„Do toho ti nic není.“ Vyprskl nepříjemně, uchopil mou ruku a opět se rozešel chodbou. Co mu sakra vadí?

Vlála jsem za ním a snažila se srovnat s jeho rychlostí, což se mi po nějaké době povedlo.

Cítila jsem na sobě jeho pohled, já svůj nezvedla, stále jsem šla se sklopenou hlavou.

„To, co pro tebe připravil, si nezasloužíš.“ Zamumlal a mám pocit, že jsem to slyšet neměla. Teď už jsem svůj pohled zvedla.

„Cože?“ překvapeně jsem ho sledovala.

„Nic.“ Zakroutil hlavou a přidal do kroku. Co prosím? Co si nezasloužím?  Hlavu mi opět zaplavila vlna otázek a já se v nich začala topit. Tvořily se nové a nové otázky a já na žádnou neznala odpověď.

Dorazili jsme k cele, otevřel ji, postrčil mě dovnitř, zamkl ji a bez jediného slova odkráčel stranou. Ach můj bože.  Tady to bude ještě zajímavé.

Opět jsem se odebrala Na to dřevo, sedla si na něj a nechala se zaplavit všemi těmi otázkami. V hlavě jsem neměla nic jiného než ty otázky. Žrali mou mysl kousek po kousku. Nakonec jsem byla natolik vyčerpaná, že jsem usnula.

…

„Vstávej, máš další práci.“ Zavrčel někdo. Bylo to jako by někdo hladil psa proto srsti. Nepříjemné, naštvané, podrážděné. Neochotně jsem odlepila víčka od sebe a spatřila ty modré studánky. Zamručela jsem a s bolestí v zádech se vyškrábala do sedu. Bylo to příšerné, nedalo se na tom normálně vyspat, aniž by vás něco nebolelo.

„Dělej, máš práci.“ Zopakoval a přesunul se k otevřeným dveřím. Zívla jsem, nohy spustila na zem a postavila se.  Šouravým krokem jsem se dostala až k němu. Znovu mne chytil za předloktí a vedl mě někam, neznámo kam.

„Kam to jdeme?“ zeptala jsem se nejistě.

„Do jedné místnosti. Jak jsem řekl, máš tam práci.“ Zavrčel.

„Proč jsi tak nepříjemný?“ mlčel.

„Budeš mě ignorovat?“ nic.

„Jsi divný, chováš se divně a nejsi schopný mi ani odpovědět.“ Zakoulela jsem očima.

„Tak pozor, já se s tebou bavit nemusím, nemusím ti ani říkat, kam jdeme, co tam budeš dělat, mám tě tam jen dovést a postarat se, abys nedělala blbosti. Prostě tě mám na starost, je to jen moje vůle, že ti říkám, kam jdeme.“ Zvýšil hlas a naštvaně na mě koukal. Sklopila jsem pohled. Takhle na mě už dlouho nikdo nevyjel.

„Promiň.“ Zašeptal. „Prostě, se mě nevyptávej, dobře?“ pokračoval. Přikývla jsem.

„Dobře, tak pojď. Musíme pospíšit.“ Popohnal mě. Přidala jsem do kroku společně s ním. Dorazili jsme opět k nějakým dveřím.

„Tady. Budeš tam uklízet.“ Oznámil mi a otevřel dveře. Do nosu mě uhodil nějaký odporný pach. „Věci na úklid by tam měly být.“ Ještě dodal. Kývla jsem a chystala se vejít.

„Mohu vědět aspoň tvé jméno?“ zastavila jsem se a s nadějí v očích jsem se na něj otočila.

„Louis.“

HOHOHO máme tu další část :DDD co si myslíte?

Opět děkuji za vote a komentáře :33333 jste ňuňáčci ♥♥ LOVE YA!

Díl venuji @HemmoPaynoSima

PS: TP je #3 v Adventure :oooooooooooo ♥

Kattynka