The Pirate (FF-Zayn Malik)

҉63. Kde jste byli??҉

„Ještě jednou ti moc děkuju, že tu můžeme přespat," pousmála jsem se na Jesy.

„Ale ne, není za co. Vždyť to nic není," opětovala mi úsměv. Poté mne obejmula.

„Ale je, jsem ti moc vděčná," pevně jsem jí sevřela v náručí. Odtáhli jsme se.

„Emily už šla spát?"

„Jo, byla unavená," odpověděla, „Dáš si ještě něco?"

„Prosím vodu,"

„Hned to donesu," vstala a opustila obývací pokoj. Víc jsem se zavrtala do pohovky a vydechla jsem.

„Říkáš, že máš bratra? Nebo žiješ, jakoby žádný nebyl?" napadlo mne. Jesy odložila sklenici na stoleček a posadila se vedle mne.

„No většinu času říkám, že je u námořnictva a je stále pryč,"

„Aha,"

„Vlastně jsme se neviděli od té doby, kdy utekl a začal s tím, co dělá," zamyslela se.

„Cože? To na všechny tak kašlal?" divila jsem se. Doufala jsem, že to tak neudělá i se mnou.

„Jo, ale kdo mu to vyčítá," zasmála se, „ani jsem se nesnažila se s ním setkat," pokrčila rameny.

...

Ležela jsem v posteli a přemýšlela, na hlavu mi padly všelijaké myšlenky. Snažila jsem se na některé nemyslet, ale moc se to nedařilo. Chyběl mi Zayn. Jak jen mu to řeknu? Mám mu to vůbec říkat? Co když mě vyhodí a nebude se mnou chtít nic mít? Přejel mi z toho mráz po zádech, děsilo mě to.

Na druhou stranu mě zajímalo, jaké by to bylo, kdyby se se mnou někde usadil. Měli bychom nějaký krásný domeček se zahradou, kde by pobíhal náš pes a děťátko. Zahřálo mne u srdce.

Ani nevím, kdy jsem usnula.

Probudily mne paprsky pronikající do pokoje skrz okno. Zamžourala jsem, protřela jsem si oči a protáhla se. Najednou se mi udělalo nevolno, rychle jsem se zvedla a pospíchala do koupelny. Cestou jsem minula Jesy.

„Jsi v pořádku?" zaklepala na dveře koupelny.

„Jo," zasténala jsem, opláchla jsem si pusu a opřela se o umyvadlo.

„Jsi si jistá?" prala se starostlivě.

„Jo to je v pohodě,"

„Jak myslíš. Co si dáš k snídani?"

„Stačí mi jogurt, děkuji,"

„A čaj?"

„Ano," vydechla jsem, potom jsem slyšela vzdalující se kroky a ticho. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla. Usmála jsem se na sebe do zrcadla a nakonec se vydala do kuchyně.

„Ahoj," pozdravila jsem Emily sedící u stolu a Jesy u kuchyňské linky.

„Dobré ránko," zářivě se usmála Emily. Kývla jsem a posadila se vedle ní.

„Kdy pojedeme zpět na ostrov?"

„Asi někdy před obědem,"

Jesy mi podala jogurt, poděkovala jsem a pustila se do něj.

...

„Někdy mě zase navštiv, ráda jsem tě poznala," obejmula mě Jesy, opětovala jsem jí ho.

„To rozhodně neměj strach. Taky jsem tě ráda poznala,"

„Šťastnou cestu,"

„Ahoj," nastoupili jsme so loďky a vyrazili.

„Děkuju, že jsi jela se mnou,"

„Není za co, děvče," usmála se Emily.

Když jsme dorazili na ostrov, bylo slunce už vysoko nad obzorem.

„Tak a teď udělám něco moc dobrého k obědu," pohladila mne po rameni. Jakmile jsme dorazili k jejímu domku, zarazila jsem se.

„Zayne,"

„Kde jste byli?" znělo to docela naštvaně. Trochu mne to vylekalo.

„No kde... ve městě, něco jsme si museli zařídit," odbyla ho Emily, přimhouřil oči. Musela jsem si skousnout ret, abych se nerozesmála.

„A co?" podezíravě si nás prohlédl.

„Něco moc důležitého," odpověděla jsem. Otočil se na mne.

„No, já jdu udělat ten oběd," prohodila Emily a zmizela. Polkla jsem.

„Takže?" přistoupil ke mně blíž. Zdálo se mi, že se zblázním...

Ahojda, hlásím se s novou částí. Snad se líbily ;)

díl věnuji: 

Kattynka