The Pirate (FF-Zayn Malik)

҉ 27. Nikdy nevíš ҉

Zayn kývl, otevřel dveře a se mnou v patách vyšel na chodbu. Mířili jsme na palubu, tu cestu jsem si pamatovala stejně jako cestu do Louisova pokoje. Jakmile jsme došli na palubu, ovanul mne čerství vzduch a vítr si začal pohrávat s mými vlasy.

„Louisi, Nialle!" křikl a pokračoval v chůzi až ke kraji. Louis s Nialle u nás byli okamžitě. Zayn nasedl jako první do loďky, která byla přistavená. Potom nasedl Niall a Louis mi s úsměvem podal ruku, aby mi pomohl. S radostí jsem ji přijala a za jeho pomoci nastoupila. Všimla jsem si, jak Zayn protočil oči. Musela jsem se pro sebe zasmát.

Když jsme byli všichni v lodi, vyrazili jsme ke břehu. Cesta nebyla dlouhá, takže jsme tam byli hned. Bylo příjemné na chvíli vypadnout z té lodi a musím se přiznat, že jsem jednu chvíli přemýšlela, že uteču, jenže jsem si uvědomila, že je to ostrov a neměla bych kam utéct. Takže by mě dřív nebo později našli.

U břehu vystoupil první Louis a potom Niall, oba chytili loď a povytáhli ji na mělčinu. Zayn Vyskočil a já se také postavila a chtěla jsem vylézt, ale v tu ránu jsem se ocitla v Zaynově náruči. Překvapením jsem vypískla a Zayn se zasmál. Bože, z toho smíchu jsem se málem roztekla.

Donesl mě až mimo dosah vody, kde mne postavil. Niall s Louisem stáli opodál, Louis se však díval někam jinam, než na nás.

„Děkuju, ale myslím, že bych zvládla vystoupit sama a trocha vody mi neublíží." Usmála jsem se a Zayn na to jen pokrčil rameny. Zakroutila jsem nad ním hlavou a dál to neřešila.

„Tak pojďme." Zavelel Zayn a rozešel se k lesu. Všichni jsme ho následovali.

„Kam to jdeme?" zašeptala jsem směrem k Louisovi.

„Opovaž se to říct Louisi!" promluvil Zayn a já zůstala vyjeveně zírat.

„Jak mě mohl slyšet?" vylila jsem oči dál a Louis se už nadechoval, že odpoví, ale byl přerušen.

„Já neslyšel, jen mám dobré intuice." Znovu se ozval. Jak je to sakra možné? Mé podvědomí na tom bylo stejně. Nechápalo nic.

„A co bylo tohle? Taky intuice?" opáčila jsem se.

„Ne, to jsem slyšel." Řekl jednoduše.

„Jak?" stále jsem se divila.

„Prostě mám dobrý sluch." Řekl ještě více otráveně než větu předchozí.

„Fajn, stejně je to divný." Odsekla jsem a mlčela. Zayn si něco zamumlal pod fousy, ale já mu nerozuměla. V podstatě mi to bylo jedno, protože jsme vešli do lesa a naskytl se mi pohled na pestrobarevné květy a ptáky posedávající na větvích. „Páni." Vydechla jsem zírajíc do korun stromů. Jenže to jsem neměla dělat, protože jsem si nevšimla stromu a narazila do něj.

„Sakra... Au..." skuhrala jsem a třela si čelo a nos.

„Jsi v pořádku?" přispěchal ke mně Louis. Chytil mě za paži, protože jsem se začala kymácet a hrozilo, že spadnu. Byl tolik pozorný, na rozdíl od Zayna, který si v pohodě šel dál.

„Jo, v pohodě, bude to jen boule." Pousmála jsem se.

„Co jsi prosím tě dělala?" zasmál se.

„Koukala jsem do korun stromů." Uchechtla jsem se. Louis se rozesmál a já se nemohla nesmát.

„Tak dělejte!" křikl rozhořčeně Zayn někde z dálky.

„Jo!" zakřičela jsem zpět. „Mrzout jeden." Zamumlala jsem si pro sebe.

„Bacha, vážně slyší dobře." Varoval mě Louis.

„Vždyť je bůh ví jak daleko, to nemohl slyše." Kroutila jsem hlavou.

„Nikdy nevíš." Pokrčil rameny a rozešel se.

Za chvilku jsme ho dohnali. Dělal jako by nic, ale poznala jsem, že se něco děje. V tu chvíli jsem to ale nechtěla řešit.

„Už tam brzo budeme." Informoval mě. Celý zbytek cesty už nepromluvil, a ani se na mě nepodíval. Trochu mě to mrzelo, ale je to v podstatě jeho věc a já s tím nemám co dělat.

„Jsme tu." Řekl a zastavil se. Já zastavila hned vedle něj. Přede mnou se objevila průzračná laguna, do které padala voda z menšího vodopádu. Voda se třpytila od slunce, které pronikalo skrz koruny stromů, bylo to až magické, jak svítilo pouze na lagunu a kousíčky mimo. Voda byla jako blyštící se diamant. Vylo to naprosto úchvatné.

Když jsem konečně odtrhla oči od té krásy, všimla jsem si, že Zayn je bez trička. Podívala jsem se na něj s vytaženým obočím.

„Nevím, jak ty, ale já se jdu koupat." Řekl a rozeběhl se, na kraji kamene se odrazil a zmizel pod vodou. Otočila jsem se na Louise a Nialla a ti už se také rozbíhali.

„Ty nejdeš?!" křikl na mě Zayn. „Voda je skvělá." Dodal.

„Nemám plavky." Protestovala jsem, představa, že bych tu měla být ve spodním prádle před všemi třemi, mne znepokojovala.

„No a? Já taky ne." křikl zpět. „Nebuď hloupá, je to skvělé a jsi první holka, který jsem to tu ukázal." Přiznal se. Zahřálo mě u srdce, že mám v něčem prvenství. Bylo to milé a popravdě mne to zmátlo, proč by mě tam bral, ale ostatní holky ne?

„Tak jdeš?" Zeptal se a připlaval ke kraji. Povzdechla jsem si a nakonec si přetáhla tričko přes hlavu a sundala si boty i kraťasy. Nepřehlédla jsem, jak na mě všichni zírají. Nervózně jsem se ošila, došla až ke kraji, zacpala si nos a skočila.

Když jsem se vynořila Zayn se smál.

„Co je tu k smíchu?" urazila jsem se.

„Opravdu si před skokem do vody zacpáváš nos?" smál se, přímo se mi vysmíval.

„A co ti je do toho?" odsekla jsem a cákla na něj.

„Není to divný? Každý v tvém věku skáče bez držení nosu a ty..." smál se dál a očividně nemohl přestat. Už mě to začalo štvát.

„Buď zticha! Nikoho tu tvoje kecy nezajímají!" vykřikla jsem naštvaně. Přestal se smát a podíval se na mě ledovým pohledem. A jéjé, to zas bude... přikrylo si oči mé podvědomí. Polkla jsem, asi to bylo moc. Pochopila jsem, že jsem tím činem zničila tu dobrou náladu. Otočila jsem se na Nialla s Louisem a ti jen nečinně přihlíželi a zdálo se, že očekávají nejhorší...

Hiii ♥ Máme tu další část :) Tak co na ni říkáte? Jsem zvědavá :D pište :33

LOVE YA MY FAMILY! YOU'RE THE BEST!

Díl věnuji: @hananevecna9

Kattynka