The Pirate (FF-Zayn Malik)

҉ 47. Co to má být? ҉

Prstem jsem se dotkla jedné z mnoha teček, které vedly od nehtu pravé ruky až téměř k loktu, kde se postupně zmenšovaly, dokud zcela nezmizely. Po celé linii jsem přejela a podívala se Zaynovi do očí.

„No je to něco jako... jako... já nevím, něco jako seznam událostí v mém životě. Tak nějak..." svou ruku obepnul kolem svého zápěstí a posunul ji dolů, následně znovu dolů.

„Takže... jedna z těch teček jsem i já?" naklonila jsem hlavu do strany.

„To je dost možné. Ale kdo ví?" usmál se.

„Tak to je fajn." Znovu jsem obtáhla linii jeho tetování.

„Taky si myslím." Přiblížil se ke mně.

Koutky jsem vytáhla výš. „Myslím..." Prst jsem mu zabodla do hrudi a odstrčila ho. „že se tu snažíš o něco, co souvisí se svlékáním." Povytáhl jedno obočí. „Ale já bych řekla, že tu vysvlékání bylo dost." Dokončila jsem to a cvrnkla ho do nosu. On se uchechtl.

„Ale, jsi snad panna, že tohle je na tebe už dost svlékání?" zajímal se.

„Proč myslíš? Ukazuje snad na to něco?" upřela jsem na něj pohled.

„No, já nevím, třeba tohle, cos před chvílí řekla?" poznamenal.

„Oh jenom to? Nejsem si jistá, jestli je to dost..." nakrčila jsem ret.

„Hmmm, třeba to neustálé odmítání..." dodal.

„A to musí být jenom kvůli tomu, že bych byla panna?" pohrávala jsem si s pramenem vlasů.

„Tak fajn no, nebavme se o tom." Protočil oči.

„To tys' s tím začal." Namítla jsem.

„Jo to vím. Takže ty máš nějaké tetování?"

„Ne, ale vždycky jsem chtěla, jenže rodiče v tom měli jasno. Byli zásadně proti tetování. Kdyby viděli, že se s tebou bavím, nejspíš by se zbláznili." Zasmála jsem se nad tou představou.

„To myslíš vážně?" vyvalil oči.

„Smrtelně." Přikývla jsem. „Přímo nesnášeli věci jako je tetování, nebo piersing." Mykla jsem rameny.

„No to jsem rád, že mě nemůžou vidět." Rozpačitě se usmál.

„Ale co to vidím... Tady je někdo v rozpacích." Poposedla jsem si blíž k němu.

„Co? Ne. TO se ti jen zdá." Vyhrkl možná až moc rychle.

„Ale no tak." Zašišlala jsem a štípla ho do tváře.

„Jsi praštěná." Uchechtl se a objal mě kolem ramen. Hlavu jsem mu položila na rameno a zhluboka vydechla.

„Nakonec jsem ráda, že jsi naši loď přepadl. Nebýt toho, nepotkala bych tě." Zamumlala jsem téměř neslyšně. Cítila jsem, jak se přerývavě nadechl. „Přehnala jsem to?" zvedla jsem hlavu a zahleděla se mu do očí."

„Myslím, že ne." usmál se, odhalil řadu svých dokonale bílých zubů. Donutilo mne to usmát se také. Zavřela jsem oči a ovinula jsem mu paže kolem pasu.

„Vlastně..." uchopil mě za ruce, sundal je ze svého pasu. Zmateně jsem se na něj podívala. Pousmál se. „Taky jsem rád, že se to stalo" propletl si se mnou prsty. Zatajil se mi dech. „Zní to jako klišé, co?" pousmál se.

„Ale krásné klišé." Objala jsem ho. Nečekal to, takže jsme zahučeli do peřin. Začala jsem se smát a stále ho objímala.

„Prosím nadzvedni se, asi mi upadnou ruce." Zakňučela jsem. Zasmál se, ale nadzvedl se. Ruce jsem vyndala a promnula si je. Zayn se začal smát. Šťouchla jsem do něj a sedla si na něj obkročmo. „Přestaň" předstírala jsem uraženou.

„Nepředstírej, prokoukl jsem tě hned na začátku." Vypláznul na mě jazyk.

„A ty se nechovej jako dítě." Oplatila jsem mu. Protočil panenky.

Jeho ruce se objevily na mých bocích. Přejel s nimi nahoru a dolů. Na tváři se mi ukázal úsměv. Své ruce jsem položila na jeho lokty a uchopila je.

„Co to má být?" poukázala jsem na jeho chování, vlastně ani nevím proč.

„Nic zvláštního." Odrazil mě. Ruce zase posunul výš a přitáhl si mne blíže k sobě. Musela jsem dát ruce nad jeho ramena, abych se nepřevážila. Pramen vlasů mi přepadl přes rameno a dopadl mu na krk. Jednou rukou mi ten pramen zastrčil za ucho a druhou mne stále držel.

„Tak a teď neříkej, že to nic není, protože je na sto procent jasné, co to je." Smála jsem se a on se zaculil.

„Nic neříkám, spokojená?" ušklíbl se.

„To jsem." Přiložila jsem svůj nos k tomu jeho. Celou dobu mu z tváře nezmizel úsměv. Nakonec jsem naše rty spojila do polibku. Spolupracoval, divila bych se, kdyby ne.

Ruce přemístil znovu na moje boky, nadzvedl mě a otočil nás. Teď byl on nahoře a nakláněl se nade mnou. Ruce jsem mu omotala kolem krku a zatahala ho za vlasy.

„A tohle má být co?" použil mou větu Zayn, když se odtáhl.

„Nemyslím si, že by ti to vadilo." Oponovala jsem mu.

„To nevadí, ale musel jsem si rýpnout." Přiznal se.

„Teď už mlč." Znovu jsem ho políbila a tentokrát polibek trval podstatně déle...

Ahooj :) je tu další část ♥ snad se vám líbila :)

Mockrát vám děkuji za komentíky a vote u minulé části ♥ jste zlatíčka :33 moc vás miluju ♥♥

PS: to tetování jsem si vymyslela, to vám asi došlo :)

díl věnuji:

Kattynka