The Pirate (FF-Zayn Malik)

҉ Prolog ҉

Ležela jsem u bazénu a užívala si hřejivého slunce dopadající na mou pokožku. V pravé ruce jsem svírala sklenici a drinkem a postupně z ní upíjela chladivý nápoj. Letošní léto jsem byla s rodiči v Pacifiku. Jejich loď byla opět přeplněná turisty s vysokou výplatou a jejich rodinami. K nim patřili i mí rodiče, avšak s menším rozdílem, ta loď byla jejich a oni řídili plavbu.

A já s nimi byla jako každé léto. Vlastně ne jen léto. Na moři jsme trávili většinu roku. Každou plavbu jsem potkala nové lidi, udělala si nové přátele a na konci plavby jsme se znovu rozloučili. Líbí se mi to, i když mi občas pravý přítel chybí, přítel, kterému bych řekla svá tajemství a nechala si poradit. Prostě BFF.

No vraťme se zpět. Letošek byl opravdu výjimečný, každý svítilo slunce a prozatím ani jednou nebouřilo. A tak jsem ležela na lehátku a vyhřívala se.

„Hej, Diano!“ křikl po mně někdo. Otevřela jsem oči a pohlédla směrem, odkud hlas vycházel. Stál tam Josh.

„Joshi.“ Usmála jsem se, odložila mobil, kterým jsem byla doposud zaneprázdněna, zvedla se z lehátka a šla mu naproti. Joshe jsem potkala hned první den. Je s ním sranda, ale mám takový pocit, že si neuvědomuje, že to všechno s koncem léta skončí, jako pokaždé.

„Ahoj.“ Obejmul mne. Pozdrav jsem mu oplatila a usmála se. „Co plánuješ na večer?“ založil si ruce na prsou.

„Asi se mrknu na tu oslavu, nebo co to je.“ Uchechtnu se.

„Že se vlastně vůbec ptám. Diana Moon nesmí chybět na žádné párty, nebo oslavě.“ Zasměje se. V očích mu poletují jiskřičky štěstí.

„Ty tam jdeš?“ oplatím mu otázku.

„Možná se tam objevím.“ Mrkne na mě s flirtovným výrazem.

„Skvěle, tak se tam uvidíme. Teď už musím.“ Uculím se. Otočím se zády a odcházím směr můj pokoj. Jakmile dorazím, začínám se chystat na ten večírek. Přehrabuji se ve skříni. Najednou začne blikat světlo, nejprve myslím, že je to jen žárovka, ale později zaslechnu zvenčí křik.

Vykouknu, všichni chaoticky pobíhají po chodbě, křičí a jeden do druhého naráží. Malé děti pláčou. Rychle přiběhnu k paní, kterou někdo srazil.

„Co se to děje?“ ptám se vystrašeně a pomáhám jí na nohy.

„Jsou tady… Útočí na loď.“ Vysouká ze sebe a opět se kácí k zemi. Tentokrát však kvůli mdlobám. Chci jí pomoct, ale nemůžu, někdo mě chytí a vleče pryč. Nevím, kdo to je, proto sebou házím a cukám.

„Uklidni se Di, to jsem já.“ Zavrčí Josh.

„Joshi, vyděsil jsi mě.“ Zamračím se na něj.

„Promiň.“ Omluví se a rozhlédne se kolem. „Musíme se schovat, nebo nás dostanou.“ Chrlí ze sebe a já sotva stíhám vnímat.

„Co? Kdo?“ jsem opravdu zmatená. Jak to, že nic nevím?

„Malik a jeho piráti, spokojená?“ ztuhnu. Malik? Jako ten Malik? No do prdele. Prolétá mi hlavou. I přes to, že vím, že musím utéct, někde se schovat a nevylézat, se moje nohy nehodlají pohnout. Josh mne chňapne za ruku a táhne za sebou, jenže se mu po nějaké době vyháknu a on mizí v davu.

„Joshi!“ křičím, rozhlížím se všude okolo. Nevidím ho. Dav řídne a já stále stojím jako přikovaná. Jsem k smrti vyděšená, tolik moc chci utíkat někam pryč, ale nemohu. Je to tak frustrující. Nepřinutím se k jedinému pohybu. V dálce zaslechnu neznámé hlasy. Zblednu, kolena mě zradí a já padám k zemi. Vidím blížící se nohy a nevypadá to na cestující. Chci se zvednout a utéct, ale nemůžu, moje nohy vypověděly službu. To je konec probleskne mi hlavou. Do očí se mi derou slzy. Možná, když budu předstírat mrtvou, nechají mě.

„Hele co to tu máme.“ Ozve se jeden z nich. Je to hrubý mužský hlas.

„No jo, vezmem ji s sebou. Kapitán bude mít radost.“ Zasměje se druhý hlas. Nevidím jim do tváře, mám výhled pouze na ohavné otrhané boty, až tam cítím nechutný zápach. Pokrčím nad tím nos.

Najednou mne uchopí dvě ruce, zvedají mě z podlahy a vlečou chodbou ven. Za sebou vidím jen bezvládná těla ležící všude po zemi. V dálce zaslechnu svou matku, zbystřím a vyhledávám ji. Stojí schoulená otci v náručí a naproti nim nějaký muž se zbraní.

„Mami! Tati!“ křiknu. Snažím se jim vytrhnout, ale oni mě uchopí pevněji. Sil mám najednou dost, ale ne dost na jejich přemožení.

„Diano!“ vykřikne matka a chce se za mnou rozběhnout. V tom se ozve výstřel a matka padá k zemi. Hned za ní i můj otec.

„Néééé!“ křičím, slzy mi tečou proudem a kolena mne opět vypovídají službu. Kdyby mě ti dva nedrželi, spadla bych. Znovu se rozejdou a táhnou mne napříč lodí. Mám záchvaty breku, celá se klepu a nemůžu popadnout dech. Vzdávám to, už nemám pro co žít, rodiče jsou oba mrtví a nikoho jiného nemám. Sbohem…

So Je tu prolog :D Tak co si myslíte? :33 plsky vyjádřete se :)

Kattynka