The Pirate (FF-Zayn Malik)

҉ 3. Možná tě to čeká také... ҉

Vešla jsem do místnosti, byla temná a světlo tak vytvářela pouze malá lampička v rohu místnosti. Ale i přes to šero byl vidět poměrně velký nepořádek. Povzdechla jsem si.

Vedle dveří stál nějaký kbelík a hadr, popadla jsem to, do kbelíku napustila vodu a přesunula se na jednu stranu pokoje, kde jsem začala uklízet. Šlo to pomalu.

V pokoji bylo tolik harampádí, že to trvalo nejméně tři hodiny. Louis tu byl každou hodinu, jestli už mám hotovo. Neřekl mi, kam chodí, nebo co dělá. Prostě mě přišel zkontrolovat. Nakonec jsem to dodělala těsně před Louisovým příchodem.

„Hotovo?“ rozhlédl se po místnosti a potom pohled upřel na mě.

„Ano.“ Přikývla jsem a došla k němu.

„Tak pojď, zase tě chtějí v kuchyni.“ Řekl otráveně.

„Cože? Zase.“ Vykulila jsem oči. Už po tom uklízení jsem byla unavená a teď ještě do kuchyně? To se zbláznili.

„Nejspíš, mají práce nad hlavu, tak pojď.“ Zasmál se, až jsem se divila nad tou změnou nálady. Mykla jsem rameny a následovala ho už známou chodbou přímo ke dveřím do kuchyně. Louis zaklepal a následovně se na mě otočil.

„Pak pro tebe zase přijdu.“ Usmál se a popostrčil mě dovnitř. Zavřela jsem za sebou dveře a čekala na práci.

„No konečně jsi tady. Potřebuju pomoct a ty jsi volná, takže padej loupat brambory.“ Nařídil mi a odešel si po svém. Pomalým krokem jsem došla až k velké nádobě s bramborami. Jenže tam už někdo seděl.

„A-ahoj.“ Zakoktala jsem.

„Jé, ahoj. Já jsem Rose. A ty?“ usmála se na mě drobná brunetka.

„Diana.“ Představila jsem se.

„Ty jsi tu také vězeň?“ ptala jsem se se zájmem a přisedla si, vzala jsem bramboru, kterou jsem začala loupat.

„Dalo by se to tak říct. Teď už ano.“ Pokrčila obočí.

„Teď už ano?“ překvapeně jsem zvedla obočí.

„Ano, dříve jsem nebyla. Byla jsem – dá se říct – blízká kapitánovi, jestli mi rozumíš.“ Řekla poměrně smutně. Chvíli mi trvalo, než mi to došlo.

„Aha.“ Vydechla jsem.

„Možná tě to čeká také.“ Šeptla.

„Prosím?“ vykulila jsem oči.

„Nechci tě strašit, ale tady je všechno děsiví a myslím, že bude dobré vědět, na čem jsi.“ Zvedla ke mně pohled. Povytáhla jsem obočí. „Já se sem vlastně dostala podobně jako ty, ale do cely jsem nešla, takže úplně nevím, co s tebou zamýšlejí. A zjistit už to nemohu, protože jsem kapitána omrzela, takže se mě jednoduše zbaví.“ Mluvila tak rychle, že mi to chvilku trvalo.