The Pirate (FF-Zayn Malik)

҉ 4. Rád zůstávám utajen . ҉

„Hej ty, běž vynýst odpadky!" zařval 'šéfkuchař', nebo jak mu říkat. Zvedla jsem se od Rose, popadla pytel s odpadem, neskutečně to zapáchalo.

„Dávej pozor." Pousmála se na mne Rose a dál se věnovala bramborám.

„Budu." Kývla jsem a vydala se chodbou k místu, kam mi to popsali. Jenže jsem tak nějak zabloudila. Šla jsem chodbou, která ani v nejmenším neodpovídala popisu. Vypadala mnohem čistší a udržovanější. Bylo to tam jiné. Nevím, jak to popsat, prostě odlišné od ostatních částí.

„Co tu děláš? Tady nesmíš být!" Ozval se za mnou hrubý mužský hlas. Možná byl i trochu chraplavý, moc jsem se na to nesoustředila. Byla jsem strachy bez sebe, že mi něco udělá. Ostatně nevím, co od nich očekávat. Strnule jsem stála a čekala, co udělá.

„Tak odpovíš?" Zavrčel. A ač jsem ho neviděla, zaslechnula jsem křupnutí podlahy, takže jsem usoudila, že se rozešel. Polkla jsem. Čím blíž byl, tím víc jsem se klepala strachy.

„J-já... já..." koktala jsem.

„Ty co?" Promluvil těsně za mnou. Jeho den dopadl na mou kůži, projel mnou mráz.

„Já... s-se ztratila." Vykoktala jsem. Ještě stále jsem se klepala.

„Hmmm... tak co tu chodíš, když nevíš kam s tím." Chytl mou ruku, ve které jsem držela pytel.

„Oni mi to popsaly, ale..." zasekla jsem se, protože se přiblížil ještě víc. Byl na mě natisknutý a já pořád nevěděla, kdo to je.

„Ale?" Zavrněl mi do ucha. Trochu se otřel u mé ucho. Zaškrábalo mě jeho menší strniště.

„Ale ztratila jsem se. Nevyznám se tu." Špitla jsem roztřeseným hlasem.

Neustoupil ani o krok. Stále se na mě lepil a jeho dech dopadal na odhalenou kůži na krku.

„Tak příště lépe poslouchej, zlatíčko. Mohlo by se ti něco stát." Zapředl mi do ucha. To už jsem nevydržela a ustoupila o krok dopředu. Měla jsem v plánu utéct. Zastavil mne.

„Ne-e, nikam." Držel mě za ruku.

„Prosím, nech mě jít. Budu mít průšvih. Už jsem měla být zpět." Mluvila jsem téměř neslyšně.

„A co mi je do toho?" Zavrněl. Otřásla jsem se.

„Prosím." Žadonila jsem zoufale.

„Když tolik prosíš..." pustil moji ruku, ale než ji dal úplně pryč, přejel mi po bocích. Zatajil se mi dech.

„Trefíš vůbec zpět?" Pronesl posměšně. Sklopila jsem pohled.

„Pojď." znovu mě chytil a táhl za sebou. Šel tak rychle, že jsem zakopávala o své vlastní nohy.

„Prosím, zpomal." Zakňourala jsem. Povzdechl si, ale zpomalil. Konečně jsem měla čas si ho prohlédnout. Havraní vlasy vyčesané nahoru, snědá pleť. Obličej jsem bohužel nezahlédla. Na sobě měl koženou bundu a černé kalhoty. I zezadu vypadal úchvatně, jenže fakt, že je to pirát, mne odrazoval. Náhle se na mě otočil. Jeho dokonalé hnědé oči mne dokonale omámily. Vpíjel se do těch mých zelených.
Uhnula jsem pohledem.

Poté jsem svůj pohled vrátila na jeho tvář. Ostře řezané čelisti, plné malinové rty. Pronikavé oči lemované hustými řasami. Tak božská tvář pro takového člověka. Člověka, který ničí životy. Projelo mnou zklamání. Posmutněla jsem, že takoví lidé nemohou žít obyčejný život. Líbil se mi, ale v žádném případě jsem si to nehodlala přiznat.

Stáli jsme. Já naprosto okouzlena tímto člověkem. On mne zkoumavě přejížděl svým ostrým pronikavým pohledem.

„Myslím, že už tam ani chodit nemusíš." Uchechtl se. Nechápavě jsem na něj pohlédla. "No… támhle už pro tebe jdou." Zasmál se. Podívala jsem se směrem, kterým se díval on. Šel tam Louis. Povytáhla jsem koutek.

„Myslím, že půjdu. Na viděnou." Uculil se a chystal se odejít.

„To se ani nepředstavíš?" Podivila jsem se.

„Ne. Rád zůstávám utajen." Tajemně se usmál. "Ale ty se představit můžeš, Diano." Vykouzlil lišácký úsměv.

„Zvykej si, jediná dívka na palubě. Bude to tu pro tebe nebezpečné. Jistě se tu bude kde kdo snažit tě svést." Zašeptal mi do ucha. "Tak buď na pozoru." Odtáhl se a prstem mi přejel po čelisti. Otočil se a odešel. Ochable jsem tam stála a zírala před sebe.

„Diano, co tu sakra děláš?" Probral mne Louisův hlas.

„No, já měla vynést odpad. Tak trochu jsem se ztratila. A on mi pomohl dostat se zpět." Kývla jsem směrem, kterým odešel před chvílí ten záhadný muž. "Kdo to byl?" Vyptávala jsem se dychtivá po informacích.

„Nikdo, neřeš to." Pronesl nervózně.

„O co tu jde? Kdo to byl? Prosím, chci to vědět." Udělala jsem psí oči. Ty vždy fungovaly. Teď nic.

„Řekl jsem, že nikdo. To není vůbec podstatné. Teď pojď. Musíš to vynést a potom zpět do cely." Zavelel.

...

Seděla jsem v cele a přemýšlela. Dalo by se říct, že jsem byla duchem někde jinde. Myslela jsem na toho tajemného hnědoočka. Kdo to byl, že mi to odmítali říci? Co je na něm špatného?

V hlavě jsem měla tolik otázek a žádnou odpověď. Drtilo mne to, ta bezmocnost, ta nevědomost. Už kvůli tomu, jak jsem byla zvědavá. Toužila jsem po informacích. Toužila jsem znát aspoň jeho jméno. Já však nevěděla nic. Ani jedinou věc. Proč se divit? Byla jsem vězeň, už to, že jsem znala jméno mého strážce, bylo hodně. Pravděpodobně bych ho znát neměla. Ale znám a jsem ráda, že aspoň to. Záhy jsem však také chtěla vědět víc. Mnohem víc.

Opět jsem se začala nudit. Nedalo se to vydržet, tak jsem někde vyštrachala malý kamínek a vyrývala do zdi všelijaké obrazce, znaky, nápisy, obrazce. Všechno možné. Potom jsem ale vyryla něco, co mě zarazilo. Oči, tmavé, pronikavé oči lemované hustými řasami. Tupě jsem na tu rytinu koukala. Dostal se mi pod kůži, jinak si to vysvětlit neumím.

Proč on? Znaveně jsem si opřela hlavu o zeď. Už mi bylo jedno, že je špinavá. Já sama jsem nabyla nejčistší, co čekat v zajetí pirátů? Třeba na tom jsem ještě dobře.

„Možná tě to čeká také..." zaznělo mi hlavou a společně s tím i Roseina tvář. Ani jsem se s ní nerozloučila. Co když už tam zítra nebude? Musím se jí ještě zeptat na tolik věcí. Musí tam ještě být.

Vír nezkrotných myšlenek a pocitů se nedal zastavit. Strach, zvědavost, očekávání, okouzlení, dychtivost po informacích, zklamání, touha, nedočkavost. Nevyznala jsem se v nich. Bylo to strašné. Hučeli mi v hlavě a ohlušovali mě. Pevně jsem k sobě přitiskla víčka a usilovně jsem se snažila všechno vyhnat z hlavy. Nedařilo se mi to. Byly snad ještě hlasitější.

„Dost už." Zakňučela jsem nevrle…

So je tu další díl :3 mockrát vám všem děkuju :33 jste úžasní ♥

 plsky koment a vote ta ky potěší ♥♥

Díl věnuji @barca_ch

PS: plsky přečtěte si příběh mé sestry jmenuje se Don't Cry! The Time Comes And A Fate Of Us Again Together. No myslím, že bude jednodušší najet na její profil :DDD @makinka5

Kattynka