The Pirate (FF-Zayn Malik)

҉ 15. Joshi! ҉

„To nemyslíš vážně, že ne?“ ptala jsem se zoufale. A rozhlédla se kolem sebe po tom místě, které už jsem nikdy nechtěla navštívit. Cely…

„A hledala, bys tu někoho, když by utekl?“ namítl s překříženýma rukama.

„No… a-asi ne.“ souhlasila jsem nejistě. Spokojeně se usmál. „No a co tady?“ optala jsem se.

„Já tu s tebou nemůžu být pořád. Tak navrhuju, aby ses třeba schovala do tvé bývalé cely, když budu pryč, je volná.“ Prohrábl si vlasy, při čemž mne sledoval s nadějí v očích.

„Fajn.“ Povzdechla jsem si. Louis se usmál.

„Tak pojď.“ Pobídl mě, k cele jsme došli mlčky. „Teď budu muset jít. Přijdu hned, jak to půjde.“ Ujistil mne a já kývla.

Louis už byl chvíli pryč a já najednou zaslechla křik. Nešlo moc rozeznat, co kdo křičí, ale ten hlas. Už jsem ho slyšela. V tom mi to blesklo. Josh. Prudce jsem vstala a přeběhla k mřížím.

„Joshi!“ křikla jsem směrem, odkud se křik ozýval. Ty se chceš prozradit, co? Chceš zase za Zaynem, aby tě mohl konečně přetáhnou, aby byl klid. Proneslo rýpavě mé podvědomí. Protočila jsem oči a čekala na odezvu. Jenže nic nepřicházelo. „Joshi!“ zakřičela jsem znovu.

„Diano! Diano, jsi to ty?“ ozvalo se najednou. Rozzářily se mi oči. Nad ničím jsem nepřemýšlela a co nejrychleji vyběhla jeho směrem. Huso blbá! Takhle tě akorát chytí!  Zanadávalo mé podvědomí ve snaze mne zastavit. Ignorovala jsem tu možnost, že mne chytí.

„Joshi.“ Vydechla jsem, jakmile jsem dorazila k jeho cele.

„Diano, jsi v pohodě? Neudělali ti nic? A co tu najednou děláš, nebyla jsi tu?“ chrlil na mě jednu otázku za druhou. Pousmála jsem se.

„V klidu. Jsem v pohodě, nic mi zatím neudělali a taky doufám, že dlouho neudělají, i když si tím nejsem moc jistá…“ odpověděla jsem a poslední větu jsem spíš zašeptala.

„Co? Proč?“ vyjekl překvapeně.

„No tak trochu jsem naštvala Zayna.“ Zamumlala jsem. „A potom utekla.“

„Holka jedna, s ním už jsem se taky setkal, jemnost zjevně není v jeho slovníku.“ Řekl znechuceně. Zasmála jsem se.

„Ani nevíš, jak náladový je.“ Protočila jsem nad tou myšlenkou oči.

„Ty se s ním bavíš?“ vykulil oči. Pokrčila jsem rameny.

„Když jsem s ním byla v posledních dnech prakticky pořád. Nedokážu mlčet sotva pět minut, natož celý den, ba i víc. Však mě znáš.“ Vysvětlovala jsem nezaujatě. Na druhou stranu jsem ho i chápala, byli jsme přátelé, tím pádem by o mě měl mít strach, což pravděpodobně měl, podle jeho chování.

„Neublížil ti, že ne?“ podíval se na mne starostlivým pohledem. Zakroutila jsem hlavou na znamení, že ne.

„Vlastně je někdy i docela fajn.“ Pronesla jsem jen tak mimochodem. Zkoumavě si mě přeměřil pohledem.

„Budu dělat, že jsem to neslyšel.“ Prohodil. Usmála jsem se.

„Budu se muset vrátit do cely.“ Omluvila jsem se.

„Proč?“ divil se.

„Schovávám se tu před ním.“

„Aha a proč zrovna tady?“ vyzvídal.

„Vlastně to nebyl můj nápad.“ Zamumlala jsem.

„Cože? Čí? Neříkej mi, že se tu ještě s někým bavíš? Víš co je to za lidi? Oni zabíjejí a je jim to jedno! Chápeš? Jsou to vrazi!“ zvýšil na mě hlas. Nepatrně jsem nadskočila.

„Ano vím, kdo jsou a co dělají, ale víš co? Je mi to jedno, aspoň můžu s někým mluvit.“ Zavrčela jsem naštvaně. Jak on to mohl soudit, byl tu celou dobu zavřený a s nikým nemluvil. Neměl ani ponětí, jací jsou. „Víš co? To je jedno, ty to nikdy nepochopíš.“ Mávla jsem rukou.

„To máš pravdu, nepochopím.“ Řekl zhnuseně. „Kéž bych tě tu ani nepotkal.“ Dodal a to mě zamrzelo. Byli jsme přeci přátelé, nebo ne?

„Jak myslíš…“ zašeptala jsem, byla bych i pokračovala, ale přerušilo mě otevírání dveří.

„Proboha Diano, co to děláš? Máš být schovaná!“ zděsil se Louis a přiběhl ke mně. Naposledy jsem se podívala na Joshe, ten mi už nevěnoval žádný pohled. Jen znechuceně zakroutil hlavou a něco si zamručel pod vousy.

„Promiň, nechala jsem se unést.“ Pípla jsem.

„TO vidím a slyšela to celá loď. Jen doufám, že sem Zayn zase nepřiletí.“ Pohladil mě po zádech a pohledem střelil po Joshovi.

„Zase?“

„Jo tenhle blbec tu pořád huláká jak na lesy.“ Kývnul po Joshovi a potom už mě bral zase do mé cely.

„Večer tě vezmu ke mně do pokoje. Tady se spát nedá.“ Ujišťoval mě, když znovu někam odcházel.

„Dobře.“ Usmála jsem se a nepatrně si oddechla. Tady už jsem přeci nechtěla strávit ani vteřinu. No aspoň, že jsem tam nemusela spát…

Hii máte tu slibovanou část :) doufám, že jste spokojení :) tentokrát jsem to neukončila v nejnapínavějším :D všímáte si? :DDD

Díl věnuji: @Smiler_2810

PS: Josh je DIanin kamarád z tohoto léta, byl v prologu, pokud si nepamatujete ;)

Kattynka