College Rumors (1D)

1. Room-mate

,,Vážně se tohle děje ?" vydechnu a z okýnka auta se podívám na školní kampus, který bude teď více mým domovem, než můj pravý domov. 

,,Už jsi nám tak vyrostla, nemůžu tomu uvěřit." povzdechne si mamka a popotáhne když se jí z oka vykutálí slza.

,,Notak mami nebreč." pohladím jí po rameni s lehkým zasmáním.

,,Neboj, když jsem já šel na vysokou, taky brečela a ty taky, tomu se prostě nevyhneš." ozve se ze zadu auta hlas mého staršího bratra Anthony.

,,Nojo se nediv. Můj velkej bráška mě opouštěl, jasně, že jsem brečela." protočím se smíchem očima. 

,,No teď je tvůj čas. Tak připravená ukázat se novejm spolužákům ?" ušklíbne se. 

,,Si piš." oplatím mu sebevědomý úšklebek načež se všichni tři včetně mojí mamky rozesmějeme. Vystoupíme z auta a já se usměji, když mě do obličeje uhodí zářijové sluneční paprsky. Doufám, že tohle hezké počasí ještě vydrží co nejdéle. Anthony začne vyndavat věci z auta. Já se hned chopím svého velkého černobílého kufru a on vezme větší krabici. Nic víc sebou nemám, nepředpokládám, že ten pokoj bude zrovna dvakrát velký, a tak jsem si vzala jen to nejnutnější, kdyžtak si můžu ještě o víkendu něco přivést. 

,,Sakra já mám hovor z práce, nevadí když s váma nepůjdu až na pokoj ?" omluvně na mě mamka koukne.

,,Jasně, že ne. S bráchou to zvládneme." usměji se na ní. Mamka je pracovně poměrně vytížená, ale i tak nám vždy věnovala tolik času kolik jen mohla. 

,,Dobře, tak to zvládni a zavolej mi až se zabydlíš a tak. Doufám, že bude vše v pořádku a uvidíme se o víkendu dobře ?" usměje se na mě zase se slzami v očích.

,,Jasně mami neboj, už nejsem malá." uchechtnu se.

,,To je právě to nejhorší." povzdechne si a věnuje mi silné obětí, až cítím jak jí v kapse vibruje mobil.

,,Tak už to vezmi, ať na tebe nečekaj. Zavolám ti večer." odtáhnu se od ní načež ona přijme hovor a nasedne zpět od auta.

,,Takže....víš kam jít ?" koukne na mě  tázavě brácha, když se spolu vydáme blíže k budově.

,,Emmm....v papírech bylo, že jsem na pokoji A317, těžko říct, kde to je." zamračím s zatímco koukám do mobilu na pokyny. 

,,Pozoor." ozve se křik těsně předtím než kolem mého ucha prolétne fotbalový míč. Překvapeně se otočím za mužským hlasem a spatřím kluka s hnědými vlasy a modrýma očima. Je jen o něco málo vyšší než já, a to je co říct vzhledem k tomu, že já jsem poměrně dost malá. Daný kluk mě předběhne, aby fotbalový míč chytil a vykopne si ho do ruky.

,,Pardon za ten míč." omluví se nám.  

,,Nic se neděje. Od vysoký jsem čekala asi vše jen ne, že se na mě někdo pokusí spáchat atentát hned první minutu co tu jsem." zasměju se načež on se také rozesměje. Bod pro mě. 

,,Co říct, musíme prváky přece otestovat. Jinak jsem Louis." natáhne ke mně ruku, ve který nedrží míč. 

,,Jessica a tohle je Anthony." přijmu jeho ruku a on si následně přivítání vymění i s mým bráchou.

,,No každopádně myslím, že bys mi mohl pomoc, když už jsi mi málem ustřelil hlavu ?" tázavě pozvednu obočí.

,,No vlastně ti tu hlavu málem ustřelil Harry......" poukáže za mě a když se tam otočím, tak spatřím kudrnatého už od pohledu dost vysokého kluka, který na nás mávne.