College Rumors (1D)

27. O nic nešlo

Vyměňujeme si takové opatrné polibky. Líbat Nialla je.....je to hodně jiné než jsem čekala. Myslela jsem, že se mi u toho zatočí hlava a já nebudu myslet na nic jiného, ale to se ani v nejmenším neděje. Ne, že by líbal špatně, ale jakoby tomu něco chybělo.

Zaslechnu otevření dveří a rychle se od sebe s Niallem odtáhneme, avšak už je pozdě. Když se k otevřeným dveřím podívám, můj pohled se spojí s Liamovým, který na mě kouká nic neříkajícím výrazem. Rychle přeskočím pohledem na Nialla, který mi pohled opětuje. Očividně ani jeden z nás neví co říct a to Niall ještě neví spoustu věcí. Nadechnu se tedy, že něco řeknu, ale brunet ve dveřích mě předběhne. 

,,Nenechte se rušit, jen si tu něco vezmu a mizím." řekne bez náznaku jakékoliv emoce a přejde k poličce za svou postelí odkud si vezme sešit a zase se vydá pryč. 

,,Liame počkej." odhodlám se ho oslovit a je mi úplně jedno, že tu vedle mě sedí Niall, který by mohl něco prokouknout. Je to však jedno, protože Liam už se na mě ani nepodívá, zavře za sebou dveře a zmizí na chodbě. Chvíli překvapeně koukám na dveře než se otočím na blonďáka vedle mě.

,,Nialle já....." začnu mluvit i když nevím moc jak pokračovat. 

,,Běž za ním." chápavě přikývne přičemž se na mě lehce pousměje. Několik vteřin se mi v hlavě přehrávají myšlenky jestli něco tuší nebo dokonce ví, ale to hodně rychle hodím stranou, zvednu se a rychle opustím pokoj. Na chodbě už po Liamovi není ani vidu ani slechu. Rozhlížím se tu a přemýšlím kam by sakra mohl jít. První místo, které mě napadne je střecha, i přesto, že vneku je zima a nejspíš tam sněží...musím to zkusit. Vydám se tedy rychle po schodech nahoru připravujíc se vyjít ven do té zimy jen v triku s dlouhým rukávem, ale naštěstí to není potřeba. Liam zde totiž stojí vevnitř u vstupu na střechu. Samotnému se mu do té zimy asi nechce. 

,,Liame tady jsi." vydechnu a párkrát se z hluboka nadechnu abych dobrala potřebný dech. 

,,Jsem, ale Niall je tam dole v pokoji jestli jsi nezapomněla." odpoví mi ironicky. 

,,Nezapomněla, jen ti chci říct, že tam o nic nešlo dobře ? Bylo to jenom nedorozumění já....nevím co to sakra bylo, ale nic to neznamenalo." mám zkrátka potřebu mu to říct. Vím, že by mu to mohlo být úplně jedno, protože mezi námi nejde o nic vážnějšího, ale zkrátka mám z jeho pohledu pocit jakoby ho to jistým způsobem možná zasáhlo. 

,,Nic to neznamenalo ? Jess teď lžeš sama sobě. Oba víme, že co jsi sem nastoupila tak se ti Niall dost líbil." pokrčí jakoby ledabyle rameny. 

,,Cože ? J-jak, jak to víš ?" zeptám se překvapeně. Nemyslela jsem si, že jsem byla až tak očividná, obzvlášť v Liamově přítomnosti. 

,,Bylo to jasný, jedinej kdo to nepoznal byl Niall. Mimochodem nechodí Niall náhodou s Holly ?" mluví stále tak odměřeně, chladně....připomíná mi to naše začátky, když jsme se poznali, i když ani v tu chvíli nebyl tak odtažitý. 

,,Asi asi se rozešli, ale to je vedlejší. Prostě Niall byl z toho špatný a tak nějak se to stalo, ani pořádně nevím jak." snažím se mu dál vysvětlil.

,,Aha a ty jsi ho jako správná kamarádka utěšila, tak jo to mění celou situaci. Doufám, že jsi se s ním stýkala celou tu dobu co jsme se tajně setkávali spolu." odfrkne si a tím už mě, ale opravdu naštve. 

,,Hele Liame tohle není fér. Já ti nikdy nevyčítala, že sis užíval s jinýma holkama zatímco jsme se na tajňačku scházeli spolu. Nikdy, protože jsem věděla, že nemám právo si na to stěžovat a klapalo nám to jak to mezi náma bylo, takže nechápu, proč tady teď ty děláš scénu z jedný pusy. Ty můžeš a já ne ? Promiň, ale to mi opravdu nepřijde spravedlivý." zvýším hlas přičemž si překřížím ruce na hrudi. Myslím, že ale nemluvím tak nahlas, aby nás slyšeli dole u pokojů. Tohle je opravdu celkem oddělené. 

,,Jen abys věděla tak už je to nějaká chvíle co jsem dělal cokoliv s někým jiným než s tebou a co začalo to mezi náma.....tak jsem s nikým nic neměl."  řekne naprosto vážně stále mi koukajíc do očí. 

,,Tak teď kecáš. Co dneska ráno když jsem viděla tu holku odcházet od tebe z pokoje s přiblblým úsměvem ?" pozvednu tázavě obočí. 

,,To nic nebylo, je to jenom spolužačka co si ode mě půjčovala jednu učebnici." uchechtne se. 

,,Ale vždyť za tebou pořád chodil holky s návrhy. Přeci nejsem naivní, pamatuju si to." namítnu ještě jednou. 

,,Jo to chodily, ale nikdy jsem si se žádnou z nich nic nedomluvil. To bych ti neudělal. Ještě nějaké další argumenty máš ?" pozvedne jedno obočí, ale bolest je v jeho očích stále cítit. 

,,A jak jsem to asi měla vědět, když se celou dobu tváříš, že pro tebe nikdo nic neznamená ?" odpovím mu otázkou načež on se uchechtne. 

,,A pro tebe snad jo ? Jen co na chvíli dojedu se už líbáš s mým nejlepším kamarádem." 

,,Takhle to, ale nebylo, prostě se to stalo. A myslíš, že.....sakra myslíš, že kdybys pro mě nic neznamenal tak bych se s tebou jen tak vyspala po tom co se mi stalo ? Ještě nedávno jsem z toho byla opravu špatná, až ty jsi to změnil. Takže kdo tady pro koho nic neznamenal ? Vždyť ty jsi mi ani neukázal tvoje blbý písničky v tvým sešitě, jakoby to bylo to největší tajemství na světě." řeknu naštvaně poukazujíc k sešitu v jeho ruce, protože si ho zrovna všimnu. U toho cítím jak se mi slzy pomalu začínají drát do očí, ale neudělám mu tu radost a tak se držím zuby nehty.

,,V tom sešitu je nová písnička, kterou jsem složil.....chtěl jsem ti jí dneska dát jako dárek k vánocům, proto jsem chtěl abys zamnou přišla na pokoj." přizná se a já se opět nestačím divit.

,,Já......to jsem nevěděla, ale mezi mnou a Niallem to opravdu nic neznamenalo. Ani pro něj ani pro mě. Byl emočně na dně tak prostě....." opět se zklidní mé rozčílení a snažím se mu to nějak vysvětlit. 

,,To je jedno......stejně mezi náma o nic nešlo." pokrčí rameny a v tu chvíli mě opravdu bodne u srdce. Jeho slova zní jako led, čistý, ostrý, zmrzlý led. 

,,Aha, tak jsem ráda, že teď jsme si to opravdu vyjasnili, po tom co jsi mi vlastně řekl, že jsem pro tebe možná něco znamenala jsme teď zase tam kde jsme začínali. Fajn jak chceš, jestli teda vůbec víš co chceš. Tohle všechno byl stejně špatnej nápad už od začátku. Jsem ráda, že vím na čem jsem. Lituju toho, že jsem to nepoznala už dřív." řeknu naprosto vážně a snažím se o stejně chladný tón jako je ten jeho, i když bych si nejradši teď někam zalezla a nechala pár slz, které se mi tlačí do očí vypustit na povrch. Otočím se k němu zády a chci se osud vydat.

,,Slíbila jsi, že nebudeš litovat toho co s mezi námi stalo." ozve se ještě jeho hlas chodbou načež já se zastavím na schodu.

,,Tys slíbil, že mi k tomu nedáš důvod." naposledy se na něj podívám. Upřímně jeho oči taky vypadají jakoby držel slzy na krajíčku, ale je to přeci silný Liam Payne, kterému je vše jedno, ten se nikdy nesníží k tomu ukázat jakékoliv city. Proto se opět otočím a vydám se po schodech dolů míříc do svého pokoje zatímco už mi několik neposedných slz stéká po tvářích. Doufám, že Beth ještě na pokoji nebude. Nechci aby mě viděl brečet a už vůbec ne kvůli Liamovi. 

On mi přece za ty slzy vůbec nestojí, ale proč to tak bolí ? 

Tak a je to venku. Trochu kradší díl, ale myslím že toho na vás bylo až dost. Prosím o voltes a komenty. Niki 💙

Sleduj mě:
Wattpad: NikCik
Instagram: nikolacikanova
TikTok: nikcik7