College Rumors (1D)

18. Kiss Me

Po boku Liama opustím dům a hned mě do tváří udeří noční studený vzduch. A kromě toho si taky málem nevšimnu několika málo schodů, které ještě od domu vedou a nebýt Liama, tak bych se tu po nich skutálela.

,,Pozor." trochu se zasměje Liam, když mě tedy jednou rukou zachytí a spolu sejdeme schody.

,,Děkuju, já ty schody vůbec neviděla." zasměju se.

,,No asi jsi toho vypila víc než se zdálo." podotkne přičemž se vydáme cestou k naší koleji.

,,Přitom mi, ale nepřišlo, že bych toho vypila nějak nepřiměřeně. Jen to asi bude tím, že sem celý večer jen seděla, kdežto normálně tancuji nebo tak. Ono to potom nevleze tolik do hlavy." zamyslím se. Alespoň, že nejsem tak opilá, abych nebyla schopná mluvit. Vlastně jediné co, tak se mi při chůzi zkrátka trochu motá hlava. 

,,To je dost možný. A proč jsi nešla tancovat ?" zajímá se. 

,,Já ti nevím nějak jsem na to dneska neměla náladu. Což je divný, na tanec mám náladu vždy ať jsem kdekoliv." uchechtnu se přičemž se mi trochu zapletou nohy, ale naštěstí jsem v pohodě a ani není potřeba, aby mě Liam přidržoval nebo něco podobného. On chápavě přikývne.

,,A když jsme u toho, že jsem já trávila dnešní večírek jinak než jsem zvyklá tak co ty ?" obrátím otázku na něj.

,,Co myslíš ?" nechápavě zkrabatí čelo.

,,No byl jsi celý večer s námi a taky jsem tě nenačapala se žádnou holkou, v posteli to se mi nezdá moc jako tvůj styl." se zasmáním do něj šťouchnu loktem. 

,,Jo tak ty už mě znáš tak dobře, že víš co je a není můj styl jo ? Hmmm zajímavý." pokýve uznale hlavou s úšklebkem zdobícím jeho obličej. 

,,No jasně. Znám tě jako svoje boty." pronesu ironicky přičemž on se uchechtne. 

,,Každopádně řekněme, že zkrátka nebyla příležitost a možná ani nálada." pokrčí ledabyle rameny věnující mi krátký pohled do očí přičemž už zatočíme do ulice, která vede přímo ke koleji. Nevím co mu na to říct a tak nastane ticho, které mezi námi vládne nějakou chvíli. 

,,V kolik zítra odjíždíš ?" prolomí tedy po chvíli Liam ticho, když už odemyká dveře od naší budovy a my se ze zimy konečně dostaneme dovnitř. 

,,V jedenáct pro mě přijede brácha. Je nejlepší." pousměju se a začneme vycházet schody do našeho patra. 

,,Jste si spolu hodně blízko, že ?" ptá se zatímco já se přidržuji zábradlí a pomalu vycházím schody. On, i když je mnohem víc v pohodě než já tak vůbec nespěchá a schody vedle mě vychází ve stejném tempu jak já. Dokonce mi i přijde, že mě kontroluje, kdybych potřebovala pomoc nebo tak. Opravdu se s ním cítím bezpečněji než s kýmkoliv jiným. 

,,Jsme, blíž než s rodiči. Už jenom pro to co všechno ví. Však víš o čem mluvím." odpovím mu a on přikývne. Dojdeme pomalu až k našim pokojům. Začnu v tašce lovit své klíče a po chvíli se mi to podaří. Stejně tak Liam už začne odemykat dveře od jeho pokoje, to já, ale svádím ne příliš dobrý souboj s klíčovou dírkou u našich dveří. 

,,Uka, já to udělám." pousměje se můj společník, když si všimne jak se zámkem zápasím. Můžu snad za to, že ty klíčové dírky dělají tak malé ? Z ruky mi vezme klíče přičemž se naše prsty nepatrně dotknou a já pocítím jemné mravenčení a poté se kolem mě natáhne k zámku, kam zastrčí klíč a bez problému dveře odemkne. 

,,Děkuju." děkovně se na něj usměju a přejdu dovnitř zatímco on zůstává pořád na chodbě. Otočím se na něj přičemž se o již otevřené dveře opírám a chvíli si jen navzájem koukáme do očí.