College Rumors (1D)

34. Hockey date

,,A co když tě prostě nepustím ? zamračí se brácha, když nakoukne do mého pokoje zatímco já si zrovna donanáším řasenku. Chystám se na rande s Liamem. Jdeme spolu na hokej a já se nemůžu dočkat. Liam si myslel, že to není nejlepší nápad na první oficiální rande, ale já jsem ho hodně rychle ujistila, že jsem s tímto nápadem víc než spokojená

,,Pustíš." protočím nad ním očima a se smíchem se zvednu koukajíc na sebe do zrcadla. Oblékla jsem si modré uplé džíny, které jsou poskládané ze dvou druhů džínoviny, světlejší a tmavší a jsou zkrátka náhodně sešité, k tomu mám červenou mikinu a teď si přes sebe ještě přehodím teplou džínovou bundu se světlounce hnědou kožešinou.

,,Nojo, máš štěstí, že mám Liama rád." odfrkne si poraženecky.

,,To já taky." pousměju se přehazujíc si přes rameno malý batůžek s potřebnými věcmi a vydám se ke dveřím mezi, kterými stojí on.

,,Rád tě vidím tak šťastnou. Užijte si to a pozdravuj Liama." pousměje se na mě.

,,Budu." lehce ho obejmu a poté oba odejdeme od mého pokoje a já se vydám dolů, kde si nazuji bílé boty a opustím dům. Už zde vidím Liamovo auto a tak se k němu rychle rozejdu, protože nechci být moc dlouho v té zimě a nasednu do auta ještě než mě mé dnešní rande vůbec stihne zpozorovat.

,,Ahoj." usměju se na něj nadšeně a možná i lehce nervózně. Nevím proč jsem nervózní, zkrátka to je teď oficiální tak se cítím trochu jinak než normálně.

,,Ahoj." hned se na mě široce usměje a než se naděju, přitiskne své rty na ty mé a já se spokojeným vydechnutím začnu spolupracovat. V tu chvíli se všechny mé pochyby rozplynou jako pára nad hrncem a já se dokážu naplno uvolnit a užít si tu chvíli než se dotáhneme.

,,Hmm proč mám pocit, že nás teď tvůj brácha pozoruje z okna ?" zasměje se Liam a já musím taky přičemž si zapnu pás.

,,To jsem mu jasně zakázala." uchechtnu se.

,,Ale neboj, má tě rád." dodám ještě s pokýváním hlavy.

,,Moment a s kým to teda chodím. S tebou nebo s ním ?"zmateně se zeptá a kdybych ho neznala a nepřišlo mi to vtipné tak mu to snad i věřím.

,,No myslela jsem, že semnou, ale jestli chceš tak ho zavolám." uchechtnu se už pomalu sahajíc na dveře, abych je opět otevřela.

,,Ne v žadným případě." zasměje se a i přes pásy, které máme oba zapnuté, se ke mně nakloní a ještě jednou mě políbí.

,,Tak jedeme ať to stihneme." pousměje se, nastartuje a vyjedeme směrem ke stadionu. Začneme se nenuceně bavit o škole a o tom jak se nám tam ani jednomu nechce již zítra vrátit, protože nám končí zimní prázdniny, ale zároveň to má alespoň tu výhodu, že spolu zase budeme moc být každý den.

****

,,Ha tady jsou naše místa." ukáže Liam na dvě sedačky, když je konečně najdeme a stále mě držíc za ruku se tím směrem pomalu vydáme a propleteme se mezi ostatními diváky než spokojeně usedneme vedle sebe a Liamova ruka se hned ocitne na mém stehně kde mě příjemně hřeje a vysílá do mého těla příjemný pocit klidu a bezpečí. Hráči už se na ledu rozcvičují a já se nemůžu dočkat začátku zápasu.

,,Kterým vlastně fandíš ?" zajímám se a kouknu se mu s úsměvem do očí.

,,Mám radši ty červený." odpoví skoro bez přemýšlení.

,,Hmm...v tom případě fandím těm bílým." ušklíbnu se načež on se zasměje.

,,Že mě to nepřekvapuje." protočí nademnou stále se smíchem očima.