,,Stejně je vtipný, jak se ten první den člověk vždy chystá a o týden později nejde do školy div v teplácích." zasměje se Beth od svého stolu, kde sedí před zrcátkem a líčí se.
,,Což o to oblečení, to si ještě člověk třeba občas vybere něco fajn, ale malovat se ? Ani náhodou. Do týdne mě v hodinách všichni vidí odlíčenou." dám jí zapravdu, zatímco si dodělávám linky, které se mi dnes překvapivě opravdu povedly a dám se do nanášení řasenky na mé poměrně dlouhé řasy, které rámují mé zelené oči.
,,Tak ještě abych si každý den přivstávala o půl hodiny, abych se stihla namalovat. To určitě ne, ale první den zkrátka chce každý udělat co nejlepší dojem, řekla bych, že to je přirozený." pokrčí rameny.
,,No někteří z nás už na některé lidi udělali první dojem, že." protočím se smíchem očima narážejíc na včerejší kondomovou akci a ona se rozesměje.
,,Ber to pozitivně, seznámila jsi se s Niallem, o kterým jsi celý večer básnila. Teď už o tobě ví. Kdo ví jestli byste se seznámili, kdybyste se jen tak potkali na chodbě. Vlastně bys mi měla poděkovat." ušklíbne se a začne si nanášet rtěnku. To já musím ještě odložit, protože nejsem převlečená na rozdíl od ní.
,,Za prvý nebásnila jsem o něm cely večer a za druhý.....no fajn, máš pravdu, že jsem se s ním alespoň seznámila." musím poraženecky přiznat a zvednu se ze židle přecházejíc ke své skříni.
,,Nojo vůbec jsi o něm nebásnila. Ten Niall má tak úžasný oči a byl tak milel a ten jeho úsměv......" začne rádoby napodobovat můj hlas a já po ní hodím své bílé triko na spaní, které ze sebe zrovna svléknu. Beth propukne v hlasitý smích.
,,Takhle nemluvím a navíc jsem taky řekla, že Liam měl pěkný tělo z toho co jsem stihla vidět." porotčím očima a začnu se převlíkat do světle modrých volnějších džínů s ohrnutými nohavicemi, vysokým pasem a ozdobou v podobě lehkého roztržení na kolenou a perliček, které jsou na džínech našité a k tomu zvolím obyčejné černé krátké triko.
,,Jo, ale ani zdaleka jsi to neříkala stejným stylem jako když jsi mluvila o Niallovi." namítne a mé triko odhodí na mou postel. Na to už upřímně nemám co dodat a tak radši změním téma.
,,Kolik máme času ?" položím otázku a vrátím se zpět ke stolu, kde už si ani nesedám, jen se nakloním k zrcátku a rty přejedu bezbarvým leskem.
,,No uvítání začíná za 15 minut, takže za pět půjdeme ať to v klidu najdeme, i když to asi nebude tak těžký, vzhledem k tomu, že tam budou mířit všichni." odpoví mi.
,,Super, já jsem ready." usměju se a rozpustím si vlasy z drdolu, ve kterém jsem je měla stažené kvůli líčení. Jen je ještě rychle přečešu a nechám je volně splývat.
,,Já taky." zvedne se ze židle a nahází si líčení do své šedé taštičky s Mickey Mousem, je fakt roztomilá.
,,Mimochodem moc ti so sluší." řekneme obě najednou té druhé a propukneme v hlasitý smích.
,,Tak hlavně, že v tom máme jasno." pokrčím rameny a přehodím si přes rameno černobílý batoh, ve kterém už mám nějaké školní pomůcky. Dnes si ani neberu notebook, protože bychom dnes prý ještě neměli probírat v hodinách nic extra důležitého. Ani jich moc nemám. Ještě na sebe stříknu voňavku a nazuji si boty. Když i Beth dokončí i tyto poslední detaily, oputíme náš pokoj, který zamkneme. Možná jsem v hloubi duše doufala, že tu potkáme Nialla, ale štěstí mi nepřálo, a tak se vydáme po schodech dolů a následně opustíme budovu. Naše škola je ve stejném areálu jako jsou koleje. Takže je to dvě minuty cesty, jen přejít z jedné budovy kousek dál do jiné. Hned jakmile vstoupíme od budovy školy, vydáme se rovnou za menším davem studentů a doufáme, že je pravda, že na shromáždění na začátek školního roku opravdu chodí vždy všechny ročníky. Naštěstí to tak opravdu je a my se po chvíli ocitneme na tribunách ve velké tělocvičně. Možná ta tělocvična není až tak obří, možná to tak na nás jenom působí v tuto danou chvíli, když je tu tolik lidí.
ČTEŠ
College Rumors (1D)
FanfictionVysoká škola, to zní tak vážně, ale upřímně se tam neřeší zas tak moc jiné věci než na střední. Přátelé, párty, pití, nepřátelé a také pomluvy. Některé jsou pravdivější než jiné a některé mohu být pro člověka i dost nepříjemné, ale kdo ví. Třeba i t...