College Rumors (1D)

31. Liam VS Anthony

,,Já věděla, že jsem si měla půlku věcí odvézt už minulý týden." povzdechnu si když vylezu na chodbu z našeho pokoje i se svým kufrem

,,Souhlasím, taky jsem to nedomyslela."  souhlasí Beth, která vyjede zamnou, zamykajíc dveře od našeho pokoje. 

,,Naštěstí jsem tu, abych vám pomohl." ozve se najednou chodbou hlas mého bráchy a já si ho až teď všimnu, když vylézá po schodech směrem k nám. 

,,Jéé čau brácho tak jsi to našel." usměju se na něj a lehce ho obejmu na přivítanou.  

,,Jo pamatoval jsem si to z prvního školního dne....Ahoj Beth." usměje se na konec na mojí spolubydlící takovým divným, možná až stydlivým úsměvem. Páni takového bráchu neznám. 

,,Ahoj." oplatí mu ona a ani jí jsem ještě nikdy neviděla tak v rozpacích. 

,,Notak vy dva nebuďte tak nervózní." popostrčím je s lehkým úsměvem načež se zasmějí a brácha se tedy k ní přiblíží a věnuje jí pusu na tvář načež ona se zaculí. Tak snad alespoň jim dvěma to vyjde. 

,,Teda holky, ty vaše kufry. Vy už se sem neplánujete vrátit zpátky ne ? Zbylo vám v tom pokoji něco ? Postel nebo tak ?" zasměje se Anthony když koukne na naše dva velké kufry. 

,,Jo nechali jsme jim tam lustr, ten nám nešel vymontovat." zavtipkuje Beth načež se všichni tři trochu zasmějeme. 

,,Dobře no tak jdeme na to. Snesu tvůj Beth a pak sem skočím ještě pro ségry." pousměje se a už bere do ruky její kufr, který je ke schodům blíž. 

,,To je v pohodě, já se s tím svým nějak poperu." mávnu nad tím rukou posouvajíc se blíže ke schodům.

,,Pomůžu ti." pousměje se na mě Beth a tak se brácha vydá s jejím kufrem dolů a my na sebe koukáme a přemýšlíme jak vezeme ten můj, aby se nám to neslo co nejlépe. To by ale samozřejmě nemohlo být moje (ne)štěstí, aby se neotevřely dveře od pokoje a nevylezl z nich kdo jiný než Liam. 

,,Počkejte já vám to snesu." všimne si nás hned a zamyká za sebou dveře. 

,,To je dobrý, děkuju, ale snesu si to sama." zakroutím hlavou a kufru prostě vezmu a snažím se odsud co nejrychleji zmizet. Jenže on je vážně těžkej. To budou ty dárky co tam vezu domů.

,,Neblázni dej mi to." je hned u nás a bere si ode mě kufr přičemž se naše prsty otřou a proběhne mi jimi dobře známe mravenčení. Už jenom to jak je teď Liam blízko a kouká mi do očí.... Pohled od něj však co nejrychleji odvrátím a odstoupím o něj o krok stranou. To on už má kufr ve své ruce a míří dolů po schodech. S Beth jdeme za ním přičemž ona na mě hodí úsměvný pohled, který jí oplácím spíš vražedným. Nakonec sejdeme až dolů, kde už čeká brácha s kufrem mé kamarádky.

,,Tak teda děkuju." poděkuji Liamovi, když položí můj kufr na podlahu v nejnižším patře. 

,,Není zač, víš že ti vždycky rád pomůžu." koukne mi přímo do očí a já zase nevím co z jeho pohledu vyčíst. Jo to opravdu zvláštní situace jelikož tu s námi je nejen Beth, ale i můj brácha, který na nás zvláštně kouká. Ale alespoň přeruší tuto chvíli, která trvala sice jen několik málo sekund, ale mně to přišlo jako minimálně minuta. 

,,Ahoj já jsem Anthony, brácha Jess." natáhne k Liamovi ruku a ten se na něj podívá.

,,Ahoj já jsem Liam.....bydlím vedle holek v pokoji." přijme jeho ruku a krátce jí stiskne. Ano pouze bydlí vedle nás v pokoji to je vše, heh. 

,,Liam ? To mi něco říká.....počkat...ten Liam ?" zamyslí se brácha a věnuje mi tázavý pohled. V hlavě pátrám po tom co by tím mohl myslet. Jsem si docela jistá, že jsem se před ním o Liamovi nezmiňovala ? Doufám, že něco neví, ale jak by se to dozvěděl není přece žádná šance, že by se dozvěěděl o tom co se tu mezi námi dělo. Beth jsem jasně vysvětlila, že brácha o tom nesmí vědět.