19. In the car...

443 52 19
                                    

Ráno otevřu oči, když mě vzbudí zvuky z koupelny. Protáhnu se, pomalu se posadím a oči si několikrát promnu abych se nějak probudila.

,,Dobrý ráno, doufám že sem tě nevzbudila." objeví se v pokoji Beth a já na ní vykuleně koukám kolik má energie. Vždyť včera přišla ještě později než já. 

,,Dobré, to je v pohodě." pokusím se o lehký rozespalý úsměv a pomalu se vyvalím z postele. Trochu mě pobolívá hlava, ale není to nic příšerného a je to podle mě spíš z únavy než z alkoholu. Nebo na tom má možná příčinu obojí. 

,,Ty už jedeš domů ?" zeptám se jí zatímco se šourám do koupelny kde si začnu odličovat obličej od včerejšího líčení. Je devět hodin což není až tak moc brzy, ale ona většinou odjíždí ještě po mně.

,,Jo mamka mě dnes musí vyzvednout už takhle brzo." odpoví mi načež já chápavě přikývnu. 

,,Jak to vlastně šlo včera s Liamem ?" zeptá se mě po chvíli přičemž si ještě dobaluje poslední věci. Až teď, když zmíní jeho jméno mi vlastně všechno pořádně dojde. Hlavou mi probleskne myšlenka na včerejší večer, na to jak jsem po Liamovi dalo by se říct vyjela....jak jsme mu říkala, aby mě políbil a přibližovala se k němu....oh bože ne to nemůže být pravda. 

,,S Liamem ? Co s Liamem ?" odpovím jí otázkou a snažím se hrát hloupou. Přece nemůže vědět co se tu včera stalo ne ? Odkud by to asi věděla ? Doufám, že to neví, protože jí to rozhodně nemám v plánu říct. Nejde o to, že by jedna pusa, která se ani nestala, byla nějaká velká věc. Jen jde o to, že se tu od prvního dne snažím působit jako ta holka, která jako jedna z mála nejede po Liamovi a potom....a potom po něm vlastně sama od sebe vyjedu....takový ztrapnění bych nepřežila. Nikdo se to nesmí dozvědět a Liamovi se budu od dnešního dne opět vyhýbat obloukem. Nedovedu si ani představit jak trapná situace by z toho nastala. Úplně si dovedu představit jak by mě zase propaloval tím jeho vševědoucím pohledem. To mě děsí a možná ještě víc mě děsí, že mi je ta myšlenka na něh, i přes všechno více příjemná než nepříjemná. Sakra co to semnou jako je ? Můžete mi to někdo prosím vysvětlit ?

,,No přeci jste spolu šli sem. Tak jenom jestli bylo všechno v pořádku." vysvětlí a tím přeruší tok mých myšlenek. Spadne mi kámen ze srdce.

,,Jo jasně..no šli jsme spolu a před pokojem se rozloučili jako obyčejní kamarádi no. Nic víc, nic míň. Všechno bylo v pořádku." řeknu možná až moc rychle. Upřímně si myslím, že jsem normálně docela dobrá lhářka, ne že bych to využívala nějak často, ale mám v tom přeci jenom praxi. Ale tohle téma přišlo tak z ničeho nic, až mě to úplně vykolejilo. 

,,Dobře ? Jsi nějaká divná, asi jsi včera byla víc napitá než jsem si myslela." rozesměje se. 

,,Jo to asi bude tím promiň. Hlavně jsem ještě rozespalá." pokývu hlavou a již odlíčený obličej si opláchnu a otřu. 

,,To chápu. Já už tedy půjdu tak se uvidíme v neděli." usměje se na mě a z pokoje dojde ke mně do koupelny, aby mě na rozloučenou objala.

,,Jasně, užij si to doma." oplatím jí úsměv a potom už si posbírá věci a opustí pokoj. Pro mě má brácha přijet v jedenáct takže mám dvě hodiny. Tak akorát na to se vysprchovat, vyčistit si zuby, nasnídat se a v klidu si ještě dobalit věci. A tak se do toho hned dám. 

*****

Potom co jsem vysprchovaná, mám vyčištěné zuby a už jsem i převlečená do obyčejných modrých džínů a bílého trika, mi začne zvonit mobil. 

,,Ano brácho ?" přijmu hovor a hned ho oslovím. Mylsím, že by teď měl zhruba vyjíždět z domu. 

,,Ahoj Jess, mám špatnou zprávu." ozve se z druhé strany. 

College Rumors (1D)Kde žijí příběhy. Začni objevovat