College Rumors (1D)

Epilog

O rok později

,,Ne, nic se neděje chápu to. Nemůžeš za to." zakroutím hlavou, i když vím, že mě na druhé straně Liam nemůže vidět. 

,,Vážně mě mrzí, že tam nebudu. Nezlob se na mě." ozve se z mobilu jeho hlas. 

,,Nezlobím." smutně se pousměju a sklopím pohled na své nohy. 

,,Dobře, miluju tě, držím palce." ozve se opět jeho hlas. Bože jak moc mi chybí slyšet jeho hlas osobně, zní trochu jinak než přes tu malou elektrickou krabičku. 

,,Já tebe." odpovím mu a ukončím hovor lehajíc si na záda do své postele s hlubokým povzdechem. Koukám do stropu mého a Beth pokoje. Hlavou se mi honí všechny myšlenky, které jsou teď spíše negativní než pozitivní. Věřila jsem, že s Liamem vztah na dálku zvládneme a první půl rok jsme opravdu zvládali. Dokonce jsme za ním v létě všichni letěli na týden do Ameriky, ušetřili jsme si na letenky.....ale posledních několik měsíců....stojí to za prd. Pořád vzpomínám na naše loučení na letišti před jeho odletem. 

Flashback

,,Budeš mi chybět." šeptne a kouká mi do očí. 

,,Ty mně taky." odpovím a i když se snažím sebevíc, slzy zkrátka nedokážu zastavit.

,,Pšš nebreč, zvládneme to." přitáhne si mě na svou hrud a já mu tak vzlykám do hrudi. Myslela jsem, že už brečet nebudu, že už ani nemám co brečet, ale spletla jsem se a to dost výrazně. 

,,Ty, ale taky brečíš." namítnu a odtáhnu se od něj koukajíc do jeho obličeje. Také mu stékají slzy po tvářích. 

,,Protože brečíš ty." namítne načež se oba trochu zasmějeme. 

,,Slíbili jsme si, že to zvládneme a zvládneme." pousměje se, hladíc mě po tváři přičemž já přikývnu. 

,,Jsem na tebe pyšná, nakopej v Americe všem zadky." oplatím mu úsměv. Na to už ohlásí Liamův let a mně se stáhne celý žaludek. 

,,Miluju tě holko s kondomem. Prosím nezapomeň na to." upřeně mi kouká do očí a já se i přes ten smutek musím lehce pousmát nad vzpomínkou na naše začátky. 

,,Miluju tě Payne." oplatím mu a nechám se jím přitáhnout do polibku, který je rozhodně poměrně dlouhý. Jenže když ohlásí poslední výzvu pro cestující Liamovým letem, nezbyde nám nic jiného než se od sebe odtáhnout. Liam věnuje poslední úsměv mně i našim přátelům, kteří stojí kousek za námi a s posledními slovy loučení se vydá ke svému letadlu. 

End of flashback 

,,Tak jak jsi připravená na zítra ?" zeptá s Beth když se objeví v našem pokoji a tím mě vyruší z mého rozjímání. 

,,Jo, snad to dobře dopadne." pousměju se a sednu si na svojí posteli. Zítra nás čeká obhájení titulu na soutěži. Obhájit titul je snad ještě horší než jet poprvé na závody. V tu chvíli od vás nikdo tolik nečeká. 

,,Určitě, jste skvělý.  A kdy přiletí Liam ?" zajímá se zatímco si sedá k sobě na postel a otevírá notebook. 

,,Nepřiletí." lehce si odkašlu a snažím se to říct co nejvíc bez emocí. 

,,A sakra....Proč ?" jí samozřejmě neoklamu. Ví jak jsem se těšila i na ten jeden den strávený s Liamem. Není to tak, že bych tu bez něj nedokázala žít, to ne. Bavíme se, chodíme na párty, studuju, dělám roztleskávačky.....žiju, ale to neznamená, že mi nechybí.