Kdyby tohle nebyly Bradavice, obrovský hrad s několika ročníky a tisíci studenty, dala bych si tu práci a začala každého jednotlivce pozorovat. Tentokrát jsem nemohla spát, pořád jsem na to musela myslet. Čeká na slunce a kolem sebe má mraky. Někdo tu byl buď blázen anebo prokazatelně nešťastný. Ačkoliv se to nedalo, i tak jsem měla tendenci každého, koho jsem potkala, si pořádně prohlédnout. Začala jsem nejspíš bláznit. Co to dělám?!
Chtěla jsem se chovat racionálně, ale moje mysl protestovala. Dělala opak. Celý den jsem dělala úkony zcela automaticky. Celý den jsem se těšila na chvíli, až půjdu do knihovny. Až najdu další kus papíru. Jestli najdu. Byla to moje náplň. Moje potěšení. A to byl teprve začátek.
"Ostré blesky mě bodají, na krev."
Třetí vzkaz mě podivně rozesmutněl. Udělala jsem to jediné, co mě napadlo. Odepsala jsem.
"Schovej se."
ČTEŠ
Vzkazy
FanfictionVšechno začalo malým kusem pergamenu, zastrčeným v prvním regále ve školní knihovně. Zmíňka o počasí. Jenže postupem času toho bylo víc a žádná meteorologická záležitost to nebyla, ani omylem. Hermiona Grangerová, pravidelný návštěvník knihovny, na...
