Pořád jsem váhal. Chtěla si promluvit. Chtěla vysvětlení - to všechno jsem chápal, jenže to nebylo tak lehké, jak by se zdálo. Chtěl jsem jí to vysvětlit, přísahám, že ano.
Přemýšlel jsem, co bude méně kruté a bolestnější. Pro oba. A nemohl jsem na to přijít.
Mám si ji vzít stranou a všechno ji říci - hlasem? Anebo mám zasednou ke stolu a všechno ji říci - inkoustem? Neměl jsem ani ponětí, ale věděl jsem jen to, že musím. Dlužil jsem jí to. Když už nic jiného, tak alespoň tohle.
Cítil jsem na sobě její oči. Všude. Pronásledovaly mě. Byla nešťastná. Díky mě. Trhalo mě to na kusy. Chtěl jsem tu bolest zažehnat.
"Chci ti to všechno říct. Jen nevím, která cesta je míň útrpná. Však ani jedna není hezká."
"Na tom nezáleží. Jen to prosím konečně udělej."
ČTEŠ
Vzkazy
FanfictionVšechno začalo malým kusem pergamenu, zastrčeným v prvním regále ve školní knihovně. Zmíňka o počasí. Jenže postupem času toho bylo víc a žádná meteorologická záležitost to nebyla, ani omylem. Hermiona Grangerová, pravidelný návštěvník knihovny, na...
