Probudila mě noční můra. Srdce mi bušilo jako o závod, pot mi stékal po kůži. Zdálo se mi o rodině. O tom, co se děje. Čím jsou a čím jsem já. Slaboch. Nicka. Loutka. Panáček v jejich hře. Nebezpečné, o život jdoucí hře. Já už tohle nechci zažívat. Ne ve snech, ale v životě. Toužím být jen student v Bradavicích, který prochází ročník za ročníkem, brblá nad esejemi a zkouškami. Užívá si Famfrpál a své přátelé. Je šťastný a možná má i přítelkyni. Copak je to tak nedosažitelné, tak moc nemožné? Pro mě?
Prohrábl jsem si vlasy, které mi spadly do čela. Vylezl jsem z postele a sundal ze sebe propocené pyžamo, které mě začalo studit. Hodil jsem na sebe oblečení z večera a chystal se pryč. Kamkoliv. Jen pryč z toho místa.
Napadlo mě mnoho míst, kam bych se mohl uprostřed noci vypravit, ale nakonec jsem si vybral to jediné místo, kde jsem poslední dobou byl nejčastěji - knihovnu.
Byla tichá a tmavá. Děsivá. Však to nebylo nic oproti mému vlastnímu životu, kterým panoval samotný děs. Nešel jsem daleko. Skončil jsem hned u toho prvního regálu. Došel bych sem i poslepu. Aniž bych si to uvědomil, stál jsem naproti polici s tou knihou, která má bronzový hřbet, ta pod kterou jsme dávali naše vzkazy. To místo bylo oproti zbytku tak čisté, prachem téměř netknuté. Bylo jedinečné. Bylo naše.
Nevěřil jsem vlastním očím, ale byl tam. Vzkaz. Až moc zastrčen pod knihou.
Od ní.
"Ne. V žádném případě to tahle není lepší. Nevzdám se tě, jen tak. Promluvíme si."
Věděla, co jsem zač a stejně mě chtěla. Opravdu?
Ten vzkaz po mě hodil rukavici - výzvu.
ČTEŠ
Vzkazy
FanfictionVšechno začalo malým kusem pergamenu, zastrčeným v prvním regále ve školní knihovně. Zmíňka o počasí. Jenže postupem času toho bylo víc a žádná meteorologická záležitost to nebyla, ani omylem. Hermiona Grangerová, pravidelný návštěvník knihovny, na...
