Bylo to šílené a hloupé. Neuměla jsem si to vysvětlit, ale skutečně jsem toho pisálka měla ráda. Neznala jsem jeho tvář ani charakter, ale dokázala jsem si ho v hlavě vykreslit živými barvami, i přesto, že kolem něj vystupovala tmavá a temná aura neštěstí, kterým byl zasažen.
Právě jsem dojídala snídani s tím, že školní vyučování za chvíli začne. Těšila jsem se především a vážně nezvykle na to, až skončí, až znovu zaběhnu do knihovny k tomu regálu. Když jsem vstávala, otočila jsem se, bez pádného důvodu, možná jen díky nevysvětlitelnému pocitu a podívala se ke Zmijozelské lavici.
Spatřila jsem především Draca Malfoye s atypicky světle blonďatými vlasy, co úplně vyzařoval z toho davu, který si rukou podpíral hlavu, díval se nepřítomně kamsi a tou druhou rukou žmoulal kus papíru. Vypadal... jinak. Smutně. Ztraceně.
"Hermiono, jdeš?" zeptal se mě Harry, můj kamarád, který právě vstával od stolu, aby se vydal na hodinu.
"Jistě." potvrdila jsem a ačkoliv dělala kroky dopředu, několikrát jsem se na Malfoye ještě otočila. Nešlo z něj spustit zrak.
"Jsi zvědavější než obvykle."
Stálo na lístku, když jsem protrpěla vyučování a konečně mohla zaběhnout do knihovny.
ČTEŠ
Vzkazy
FanfictionVšechno začalo malým kusem pergamenu, zastrčeným v prvním regále ve školní knihovně. Zmíňka o počasí. Jenže postupem času toho bylo víc a žádná meteorologická záležitost to nebyla, ani omylem. Hermiona Grangerová, pravidelný návštěvník knihovny, na...
