Asi by mi nevadilo, nechat lidi na pobřeží jako pojistku toho zůstat vzhůru, ale věděla jsem taky, že kdybych se nesnažila, ta bolest ten chlad. Všechno by to bylo zpět a plamínek naděje by zadusily.
Nemohla jsem to protahovat. Musela jsem lovit.
Vlny se rozbíjely o útesy a lovec čekal na svou kořist. Jako dravá šelma jsem se blížila k ostrovu a pozorovala sebemenší náznak pohybu na písčité pláži. Vítr pročechral oříškové vlasy. On seděl na kameni u pobřeží a klinkal nohama ve vodě. Byl tak mladý, naivní a plný představ o dokonalém životě. O tom, že existuje spravedlnost, že zlo bude potrestáno a dobro odměněno. Jenže se mýlil. Svět je zkažený. Zlo uniká "spravedlnosti" a dobro je potrestáno. Tak to bylo, ale já to věděla. Upřímně ani nevím, jestli jsem něčeho, jako je naivita schopná. Bylo by to určitě zajímavé být přesvědčená, že všechno bude dobré. Jenže já nejsem. Jestli jsem někdy v minulosti byla, tak o tom nevím, a že bych někdy v budoucnosti byla? O tom pochybuju.
Takže teď sedím na kameni poblíž kapitána a do šumu vln zpívám děsivou píseň zkázy.
Sleduje mě. Jeho jantarové oči se do mě vpíjejí a já na chvíli nevím, kdo z nás je lovec. Přeskakuje z kamene na kámen, blíží se ke mně a sedá si na kámen hned vedle. Pozorovala jsem ho, jak sleduje palce na svých bosých nohách a všimla si jedné maličkosti. Z pod víčka mu vytekla jedna jediná slza, než zašeptal „Promiň" a napřímil se.
Ani nevím odkud se kolem mého těla omotaly provazy, příliš pevné, aby má snaha je roztrhat nebyla marná. Posádka se smála mé bezmoci a pozorovala mé bezvýznamné pokusy o osvobození.
Ztrácela jsem vědomí, protože stisk pod mým krkem byl příliš silný. Měla jsem mžitky před očima a zásoba vzduchu mi rychle docházela. Byla jsem v pasti.
PS:
Čau lidi,
všimla jsem si, že tenhle příběh už čte i někdo jiný než já, a tak bych se chtěla zeptat, vlastně poprosit o dvě věci:
1) Napište koment, jak se vám příběh líbí (zpětná vazba je dobrá 😉)
2)Napište mi do komentářů, jestli mám další kapitolu napsat z pohledu našeho kapitána nebo mám zůstat u mořské příšery 😁
Díky vaše WA
ČTEŠ
Poslední panna
FantasyUcítila jsem ledovou vodu, která mě při dopadu celou obklopila. Nadechla jsem se v naději, že se někde v mé blízkosti ukrývá kyslík. Chlad do mě řezal, jako nůž a kámen přivázaný řetězem k mé noze mě táhl stále níž. Najednou jsem ucítila prudkou bol...
