Obinadla

161 13 0
                                    

Věděla jsem, že mě noha bolí, ale ve skutečnosti jsem tu bolest ani moc nevnímala. On se skláněl nad mou zakrvácenou holení a patlal na ni nějakou mast. Příjemně voněla.
Zvedl hlavu a pohodil tak svými tmavě hnědými vlasy. Probodl mě jedním vyčítavým pohledem svých modrých očí, popadl obvaz a začal mi ho opatrně obmotávat kolem kolena. Proč kolem kolen, když mám zraněné holeně? Netuším.

Celou dobu jsme mlčeli. Vynadal mi už ve chvíli, kdy mě uviděl a nebylo, co k tomu dodávat.
On se s povzdychem svalil na zem do tureckého sedu a já se na něj jen vděčně usmála.

„Děkuju"

„Víš, že na sebe musíš být opatrná." znovu hlasitě vyprázdnil plíce.

„Byla to nehoda..." začala jsem s obhajobou, ale po prvních třech slovech mě zastavila jeho zdvižená ruka.

„Zapomeneme na to." kývla jsem na souhlas a ještě víc roztáhla rty.

„Pojď ke mně." zářivě se usmál, když jsem se mu vrhla kolem krku.

Poslední pannaKde žijí příběhy. Začni objevovat