„Promiň, nemusíš se bránit. Už ti neublížím.“ z jeho slov sálala taková ta tichá upřímnost a nutila mě měnit se zpět.
Nevěřila jsem mu. Lhal. Ale stejně jsem se naivně vracela do bezbranné podoby.
„Tak promluv Siréno, kdo ti to udělal“
„O-o...“ ticho. Moje rty zformované do slova, které jsem nakonec nevyslovila. To tiché "O", které nemohl slyšet, přesto, jakoby viselo ve vzduchu a rozprostíralo mezi nás napjaté ticho.
Zatla jsem zuby a jeho pohled v tu chvíli změkl. Přejel mi hřbetem ruky jemně po tváři. Trochu jsem se zatřásla a potlačila bolest z jeho doteku někam hluboko do sebe. Lehce jsem rozevřela rty a ucítila na patře teplý vzduch.
Svezl se do vody. Věděla jsem, že mě to příšerně bolí, ale tak nějak jsem to nevnímala. Jako by byl nemoc a lék zároveň.
Díval se mi do očí a jeho pohled ničil nezlomnou magickou bariéru. Popíjel se do mých očích a probojovával se až k mé neexistující duši. Dala si pauzu spolu s mými pocity.
Hnědovlásek mi z tváře prsty jemně sjel až k bradě. Hladil mě palcem že strany na stranu a pomalu plynule stoupal výš. Přejel mi po dolním rtu. Jednou. Podruhé. Napotřetí mi vjel prsty mezi rty, já jsem na něj celou dobu jen zírala nicneříkajícím pohledem. Ukazováčkem mi sjel od středu rtů rovně až k pupíku, kde se zastavil.
„Kapitáne! Kapitáne!“ můj mladý věznitel zavrtěl hlavou, jako by se probral z transu a pak hbitě vyskočil zpět na břeh.
„Přišel dopis v láhvi. Je adresován vám.“ Hlásil chlapec s kaštanovými vlasy, kterého jsem si všimla už dřív v pozoru. Byl to snad jediný člen posádky, mladší než kapitán.
Z jeho očí, tak nápadně podobných jeho vlasům, sálal respekt.
„Děkuji Attine.“ prohlásil kapitán a převzal si od chlapce láhev.
Attin předvedl něco jako malou úklonu a rozběhl se zase pryč.
Hnědovlasý mladík si sedl vedle mě a začal číst. Vypadal dost roztomile, a to už jen kvůli tomu, že při čtení si to vše neslyšně šeptal jen tak pro sebe, takže kdybych chtěla, klidně bych mohla zjistit, vše co se v dopisu psalo. A tak jsem se radši dívala před sebe.
Prudký výdech. Zmačkaný papír letící přes pláž k moři.
ČTEŠ
Poslední panna
FantasíaUcítila jsem ledovou vodu, která mě při dopadu celou obklopila. Nadechla jsem se v naději, že se někde v mé blízkosti ukrývá kyslík. Chlad do mě řezal, jako nůž a kámen přivázaný řetězem k mé noze mě táhl stále níž. Najednou jsem ucítila prudkou bol...
