Poslední panna

Kapitola XIII.

Věta, kterou jsem mu četla v očích, ale nenáležela jenom mně. Bylo v ní zároveň i ujištění pro něj. Totiž, že dělá to co dělá, protože musí.

To všechno jsem pochopila z kratičkého pohledu do jeho očí, ač to má mysl nechtěla pobrat.

Víte, co je na bolesti nejhorší? Na bolest si nezvyknete. Ne. A ne. Bolí to pořád stejně a přesto si nezvykám. Moje tělo pomalu nepřijímá bolest. Ne. Nic.
Jsem přesvědčená, že kdyby tu ten kluk zůstal navždy, nezlepšilo by se to. Spíš bych umřela.
Ne to asi ne. Tak shovívavá by ke mně příroda nebyla.

Svíjela jsem se bolestí a chtěla jen, aby to už skončilo.
Tentokrát mi bylo vyslyšeno a mě celou pohltila tma.

Nemohla jsem být mimo moc dlouho, i když se už zešeřilo, jelikož se mi po otevření očí naskytl pohled na záda zabalená v bílé látce osoby se světle hnědými vlasy povlávajícími ve větru. Otočil se na mě, jako by nějak vycítil, že ho pozoruji. Zahlédl moje oči stříbrně zářící ve tmě a zeslablé tělo neschopné se pohnout.
Moje pudy mě přesvědčovaly, abych na něj zasyčela, zastrašila ho. Ale neměla jsem na to sílu.

Jen jsem tam visela a dívala se mu zpříma do očí. Po chvíli zjevné vnitřní války uvnitř něj uhnul pohledem.

Dlouho jsem pozorovala hvězdy. Nic jiného jsem dělat nemohla. Sledovala jsem ty tečky zářící na obloze, a pak se mi začala klížit víčka a já se po dlouhé době propadla říše snů, kdy mě nic nebolelo.

Zdál se mi sen. Kdy se mi naposledy zdál nějaký sen? Vždyť já teoreticky a vlastně i prakticky vůbec nežiju.
Od doby, kdy jsem se stala tím, čím jsem, - co já to vlastně jsem? - se mi nikdy nezdál žádný sen. Všechno mě bolelo a já vždy pouze uvítávala otupující temnotu.

Ale tentokrát se mi vážně něco zdálo. Stála jsem v bílých šatech na pláži. Písek obklopoval má bosá chodidla a vlasy bílé barvy mi splývaly na ramena.
A pak přišel on. Usmíval se.
Skočila jsem mu do náruče a on se semnou zatočil dokolečka. Vtiskl mi jemný polibek na čelo a...

Nic víc si nepamatuju. Co se mi ale vrylo do paměti bylo, že jsem v tom snu něco cítila.

Byla jsem totiž doopravdy šťastná.